Rodiče Marušky (†21), kterou zabil spratek z BMW: Napsali dojemný dopis!

Do soudní síně přišli rodiče mrtvé dívky i její přítel Jáchym (22). Chtěli na vlastní oči vidět člověka, který jim vzal Marušku. Jenže místo řádného přiznání, že ji srazil na začátku srpna opilý cestou z oslavy narozenin, se dočkali jen nazpaměť naučené omluvy.

„Na sedačku spolujezdce mi skočil pes, tak jsem snažil ho usměrnit,“ řekl Půček u soudu. Proto prý naboural a zabil Marušku. Před jízdou měl jedno, možná dvě malá piva. Jinak nic. Žádný kokain, žádnou vodku...

Když srazil studentku, z bavoráku vyskočil, vyvedl psa a šel do bezpečné vzdálenosti, bál se výbuchu. Že by někoho srazil, nezaregistroval. „Podvědomě jsem se tam chtěl podívat, ale při představě, že tam leží mrtvý člověk, jsem to nedokázal,“ přiznal Půček. Z místa nehody pak zbaběle utekl a přiznat na policii se s advokátkou přišel až po 16 hodinách.

Půček žádal soud o propuštění na kauci, jeho otec nabídl 100 tisíc korun, v domnění, že peníze propadnou zdrcené rodině. Obhajovat ho dokonce musí státem placená zástupkyně, jejich advokátka se totiž případu vzdala, protože nedostala zaplaceno. Grázlovi hrozí až 8 let vězení.

Zaznělo u soudu: Z dopisu maminky...
Marušce bylo 21 let. Byla nejstarším z našich tří dětí. Měla před sebou celý život. Měla krásný, pevný, čtyřletý vztah, plánovala si příští rok svatbu a děti. Veškeré úspory s přítelem na jaře investovali do malého bytu, který si zařizovali. Sdělení policie o tom, že Máju na zastávce srazil řidič a poté jí neposkytl ani nepřivolal pomoc, ale naopak utekl, bylo jako blesk z čistého nebe a naprosto nás paralyzovalo. Celá rodina se ponořila do tiché bolesti a zoufalství. Nedokážeme přijmout skutečnost, že si za volant sedl člověk, který nedbal na zákony a pravidla, nebyl způsobilý řídit auto, a přesto jel a připravil o život jiného člověka.

Nejsme schopni akceptovat nepravdivé tvrzení obžalovaného, že nám zaslal omluvný dopis. Nikdy se tak nestalo. S dcerou odešel kus našeho života, každé ráno nabíráme sílu, abychom vstali a dokázali fungovat. Vyprovodíme dvanáctiletého Jirku na autobus a jdeme na hřbitov, někdy i dvakrát za den. Myslím na to, že už ji nikdy nepohladím, nikdy nepohladím její děti. Vybavuji si všechny plány na společné Vánoce, víkendy, které už nikdy nebudou. Snažíme se podpořit Jáchyma, který k nám jezdí každý víkend. Miloval Marušku a našel u nás druhou rodinu.