Bony, Tuzex a kurvex…

Fronty se stály skoro na všechno. (: ČTK)

16. listopadu 2006 • 02:00

PRAHA – Ačkoli ﬁlm Bony a klid o cestě důvěřivého mladíka z maloměsta mezi pražské překupníky valut (veksláky) nasbíral od července 1988 v kinech 2,6 milionu diváků a je dodnes úspěšný při televizních reprízách, současné mladé generaci už přestává být pomalu jasné, oč v něm jde.

Co za socialismu nebylo k dostání? Banány, olejovky nebo dámské vložky

Už 16 měsíců po premiéře zanikly totiž Tuzexy (speciální síť obchodů se západním zbožím) a s nimi se ztratily i bony (poukázky, kterými se v Tuzexech platilo).

S listopadem 1989 vymizela z mluvy i řada dalších výrazů a přibyly nové. Stejně, jako by minulá generace nepochopila, co je to mobil, supermarket, internet či laptop, ta současná by se divila, že se banány a pomeranče v obchodech objevovaly jen před Vánoci či před sjezdy komunistické strany, že se každý čtvrtek ráno stály fronty na nové knihy, ale stejně tak i na maso, dámské vložky, citrony, čočku, olejovky či sportovní časopis Stadion. Že »tvrdé Sparty« (cigarety v tvrdé krabičce) nebyly nikde k dostání, ale každý je přesto kouřil.

Na bony měli za socialismu nárok jen ti, kteří na Západě pracovali, či komu příbuzní ze zahraničí posílali do banky západní měnu. Vybrat si dolary či západoněmecké marky nemohli a dostali místo nich právě bony. Ty ale dostávali i lidé, kteří byli pracovně v socialistických zemích.. Jen a pouze v Tuzexu se daly tehdy sehnat např. džíny, whisky, dýmkový tabák, mandle, dětské lego, zahraniční kosmetika, čokoláda Milka, kazetový přehrávač, Kinder vajíčka či tenisky adidas. S bony se čile obchodovalo – ačkoliv oficiální kurz byl 1 bon = 1 koruna, na černém trhu stály bony pět korun a kupovali je všichni.

Ze spřátelené NDR se pak tajně ve skrýších aut pašovalo další nedostatkové zboží – košile »dederony« (které nebylo třeba žehlit), dětské boty a dětské oblečení, rozinky, předvařená rýže v sáčcích, záclony či povlečení.

S uvolňováním politické situace se zásobování trhu lepšilo. Ve druhé půlce 80. let vznikly např. prodejny drahých uzenin Eso či luxusní obchod s dámskou módou na pražských Příkopech. Pro obyčejné lidi šlo ale o horentní ceny, a tak v něm nakupovaly hlavně paničky komunistických prominentů nebo prostitutky, které »pracovaly« v hotelích – lidé proto obchodu začaly přezdívat »kurvex«.