Než si dáte vepřové...
BOUZOV-PODOLÍ – Vepřové s knedlíkem a se zelím, českou klasiku, milujeme! Většinou už netušíme, co předchází tomu, než se do pečínky můžeme zakousnout. Aha! navštívilo šlechtitelskou farmu prasat v Bouzově-Podolí na Olomoucku, kde v chovu panují mnohem přísnější bezpečnostní opatření než v nemocnici…
● Aha! v prasečí porodnici
● Je čistší než »lidská«!
Mezi vepříky se nedostane nikdo v šatech zvenku. Před vstupem do »prasečáku« jsme si nejprve museli podrážky bot namočit do dezinfekčního roztoku. Přesto jsme se v nich nedostali dál než přes práh budovy. Hned za dveřmi se musíme přezout do erárních pantoflí, v těch ujdeme čtyři kroky do »špinavé« šatny. „Prasata jsou velmi citlivá na nákazu, ještě více než malé děti,“ vysvětluje reprodukční technolog Emil Bazala z Genoservisu. V šatně se s fotografem svlékáme do roucha Adamova a jen ve vyfasovaných přezůvkách míříme do sprch, kde se povinně celí mydlíme. Stejně jako zaměstnanci dostáváme trenýrky, pár ponožek, triko, montérky a na nohy gumáky. Ty před vstupem do každého oddělení, kde se chovají vepři, musíme namáčet znovu a znovu do dezinfekčního roztoku. Lihem musíme umýt i foťák a diktafon. Okna v celém vepříně nejdou otevírat, vzduch vyměňuje jen klimatizace.
1. Porodnice prasat
Selátka váží po narození příbližně 1,40 kg. Živí se mateřským mlékem, postupně se přidává krmná směs.
2. Seletárna – prasečí školka
Ve 22 dnech už mají selata 7 až 8 kilo a musí od mámy. Přesouvají se do oddělení, kde dorostou do 25 kilo.
3. Dochov »puberťáků«
Tady se odchovávají do váhy 120 kg. Vybraná selátka jdou do chovu, ostatní se prodávají nebo jdou na jatka.
4. Jalovárna
Sem míří prasnice z porodnice. Za pět dnů se dostávají do říje a mohou být znovu oplodněny. Za život rodí asi osmkrát.
Proč se vepři šlechtí
Křížením plemen se docílí kvalitnějšího masa. České vepřové z obchodů většinou pochází z tzv. čtyřplemenných kříženců. Ti mají více kvalitnější svaloviny a nižší podíl tuku.
Jak se »dělá« prase?
Z »lásky« prasnice a kance se už dávno selátka nerodí. „Inseminace, umělé oplodnění, má mnohem lepší výsledky než přirozená cesta. Prasnice pak rodí větší počet selat,“ vysvětluje technolog Emil Bazala. Přestože se chovní kanci se samičkami nepotkávají, zamilovat se dokážou. Stačí jim koženo-železná atrapa. Jen co přijde do speciálního boxu, skočí na »kozu«. Prase prostě ví, co má dělat.
S ejakulací mu však musí pomoci chovatelé. „Pyj má esovité zakončení, podobné nebozezu. Při přirozené cestě mu jej po zavrtání do krčku děložního prasnice zmáčkne, pak teprve začne ejakulovat. Tady musí rukou stejnou situaci navodit ošetřovatel,“ vysvětluje Bazala.
