Legendární Karol Polák (†81): Jeho hlášky žijí dál!

Je to mix recese a hlubokého obdivu. Sotva někde jinde na světě najdete takovou koncentraci »Polákofilů«, jako ve sportovní redakci ČT. Od obyčejného pozdravu v intonaci slovenského fenoména až po nekonečné opakování jeho hlášek. „Karol bude skrz nás žít v té redakci pořád, protože s nadsázkou kdo chce dnes pracovat v redakci sportu ČT, musí umět trošku napodobit Karola Poláka,“ tvrdí se smíchem moderátor Vojtěch Bernatský.

Ale pozor, nejde jen o Polákovy bonmoty, které i fanoušci dodnes hltají. „Byl to jeden z mých velkých vzorů, inspiroval mne. Ve své době čněl nad ostatními, nikdy nezkazil výslovnosti jmen,“ říká Petr Svěcený, podle něhož Polák svým komentováním předběhl dobu. „Bezvadný parťák, profík. Co do komplexnosti osobnosti si myslím, že nemá v historii konkurenci,“ tvrdí Petr Vichnar. „Prostě legenda sportovní žurnalistiky,“ přidává Jiří Hölzel.
Jaký tedy byl? „Vzdělaný – studoval herectví a zpěv, takže uměl krásně pracovat s hlasem – vždy perfektně připravený a navíc dobře vypadal,“ vypočítává Vichnar. Komentování prý povýšil na umění. A televizní sporťáci si ho budou i nadále, byť třeba nevědomky, každodenně připomínat.

 

Naše »NEJ« Karolovy hlášky

 

Petr Svěcený: „Beží, beží... kto to tam beží...Áno, beží nám petnáctá minuta a naši vedú jedna nula!“ Když při komentování fotbalu ztratil nit.

 

Vojtěch Bernatský: „Prepáčtě, ale ja som sa tak vzrušil, že už som ho tam viděl...“ Když při hokeji usnul a ze snu zakřičel Gól!

 

„Mamička, ocko, dcera, sýýýýýn – dve tisjačky z peňaženky fííííí.“ Když kritizoval drahé vstupenky na fotbal.

 

Jiří Hölzel: „Na ihrisku je taká hmla, že aj vtáky chodia pešo.“
Když při jednom fotbalovém zápase vládly nepříjemné povětrnostní podmínky.

 

Petr Vichnar: „No a tu je jediný zástupca európskej šprintérskej školy Manfred Kokot. Pozrite sa, kde sú naši šprintéri. Bodaj by sme aj my mali takýchto kokotou.“ Při triumfu sprintera z NDR na atletickém mítinku v Berlíně.