Juraj Herz (80) se sebezapřením v Terezíně: Proč dodnes nenávidí Poláky?

V Terezíně se mu nelíbilo

Terezínská pevnost, kde bývalo židovské ghetto a věznice pražského gestapa, probudilo u Juraje Herze pochmurné vzpomínky. "Atmosféra je tu těžká, dusivá. Příliš nerozumím tomu, že tu lidé mohou žít. Já mám tohohle města plné zuby," neskrýval svůj odpor režisér v Litoměřickém Deníku. Členové jeho rodiny se nechali pokřtít, ale nacistickým represím neunikli. Rodina byla transportována do koncentračního tábora, který desetiletému  Jurajovi nadobro ukončil dětství.

Rodina zázračně přežila

Osud tomu chtěl, že se stalo nemožné.  "Já, otec i matka jsme se doma nakonec zase sešli. Nikdo totiž nevěřil, že přežijeme. Byli jsme hubení už před transportem. První umírali ti silní a mohutní, kterým najednou scházela energie," prozradil jeden z hrůzostrašných paradoxů života v lágru.

Nenávist k Polákům

Pobyt v táborech smrti ho pochopitelně navždy poznamenal a Juraj Herz, vzhledem k hrůzostrašným zkušenostem, nadobro zanevřel na polské sousedy. "Já jim nemůžu přijít na jméno. To, jak se v koncentráku chovali, nezapomenu. Kradli, byla to zvířata," tvrdí režisér a hned se podezíravě rozhlíží, jestli nějaký Polák v dosahu není. Příbuzný slovanský národ si nelichotivé hodnocení vysloužil možná i tím, že v Polsku vládly vždy silné protižidovské tendence.