Známé tváře, neznámé osudy - Bedřich Prokoš: Funkcionář, který se často stěhoval!
5 fotografií
V rámci akce Kulový blesk se coby ženich Flieger stěhoval s nevěstou Opatrnou, v komedii Vrchní, prchni! rozhodoval, kde bude jeho vnuk (až se tedy narodí) slavit promoci.
Malé role, které Bedřich Prokoš (†84) miloval, přestože »kádrově« měl coby někdejší ředitel Národního divadla a dlouholetý socialistický odborový předák umělců na víc. A proč změnil za život celkem osmkrát divadelní angažmá?
Prokoš byl fanouškem tvůrčího dua Smoljak – Svěrák a Divadla Járy Cimrmana, kromě Kulového blesku a Vrchní, prchni! se objevil v roli producenta i v dalším jejich filmu Trhák. Na kontě měl ale desítky dalších rolí, poprvé si zahrál v roce 1950 ve filmu Vítězná křídla, naposledy v Adamcových Rodácích z roku 1989.
„Na pana Prokoše mám ty nejlepší vzpomínky, byl to úžasný herec a člověk. Měl jsem k němu hodně blízko, dokonce jsem si od něj koupil auto,“ říká Jiří Adamec. Jako na sympatického člověka na něj vzpomíná i Miroslav Vladyka. „Ale soudím jen z jediného setkání právě při scéně ve Vrchní, prchni!, kde nás ošidil falešný číšník,“ směje se herec.
Prokoš se narodil 23. října 1912 v Praze jako nejmladší z pěti dětí pivovarského sklepníka v Nuslích, jenž ale den před jeho narozením zemřel. Vyučil se kovorytcem a absolvoval tři ročníky večerních kurzů obchodní akademie.
Od šestnácti se věnoval ochotničení a v roce 1940 se usadil u kočovného Divadla práce Františka Grabingera. Po roce 1945 se s vervou pustil do budování nového divadelnictví a vystřídal řadu scén. Angažmá do konce života změnil osmkrát, převážně kvůli své politické angažovanosti, dvakrát se vracel do Divadla na Vinohradech i do Národního divadla, kde byl mezi lety 1958 a 1965 uměleckým ředitelem. Tuto funkci si zopakoval v letech 1969 až 1971.
Jako přesvědčený komunista se Prokoš od roku 1953 výrazně uplatňoval v politických svazech a odborech (Svaz českých dramatických umělců, předseda Odborového svazu zaměstnanců v umění a kultuře).
Za svou práci se stal nositelem Státní ceny, vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Řádu práce, zasloužilého umělce, zasloužilého člena ND, Čestného odznaku SČSP a Julia Fučíka, Medaile Antonína Zápotockého, Zlatého odznaku ROH, medaile Za obětavou práci pro socialismus a Ceny Senior Prix.
Prokoš byl od roku 1939 ženatý, s manželkou Zdenou měl dvě dcery. Dcera Václava Prokošová (*1948) je spisovatelkou a u filmu se uplatňuje jako překladatelka a autorka dialogů. Pro vydání připravila otcův vzpomínkový sborník »...a všichni jsme jen herci« (1997).
Filmografie (výběr):
● Vyšší princip (1960) – Havelka
● Hvězda zvaná Pelyněk (1964) – Flibor
● F. L. Věk (1971) – farář
● Jak utopit dr. Mráčka (1974) – vodnický šéf
● Kulový blesk (1978) – Flieger
● Vrchní, prchni! (1980) – otec inženýra
● Trhák (1980) – producent
● Rodáci (1988) – důstojný pán
5 fotografií
