Jsem po dlouhé době zamilovaná. Všechno je ale divné...
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
Jsem ve čtyřiceti letech poprvé po dlouhé době zamilovaná. Všechno je krásné, ale mám problém: při sexu se neumím uvolnit tak, jak bych chtěla. Nejsem frigidní, ale v okamžiku, kdy se mě partner dotýká, mi hlavou běží, jak u toho vypadám, jestli dýchám divně, jestli nejsem trapná… a tím se úplně zablokuju. Bojím se, že o něj přijdu, když se to nezlepší. Dá se s tím něco dělat? (Marika, 40)
Milá Mariko,
zamilovanost a fyzická blízkost mohou paradoxně vyvolávat silný tlak na výkon a dokonalost a místo prožitku se mozek začne soustředit na „jak u toho působím“. To není frigidita, ale přirozená úzkost, která vás odpojuje od vlastního těla.
Prvním krokem je přijmout, že napětí neznamená selhání. Váš partner je s vámi proto, že jste mu blízká, ne proto, že musíte v posteli splnit nějaký neviditelný standard. Pokud mu dokážete upřímně říct, že se potřebujete cítit víc bezpečně a méně tlačit sama na sebe, vytvoříte prostor, kde můžete oba zpomalit a hledat, co vám dělá dobře.
Pomáhá zaměřit se na smysly – dech, doteky, teplo, zvuky – a ne na to, jak u toho působíte. Krátká pauza, hluboký nádech a návrat k tělu dokážou hodně. Můžete si také domluvit chvíle bez „cíle“, kdy se jen mazlíte, hladíte, líbáte, bez očekávání, že musí dojít k orgasmu nebo „správnému“ sexu.
Váš strach, že o partnera přijdete, je pochopitelný, ale je mnohem pravděpodobnější, že ho odradí spíš tiché trápění než otevřenost. Intimita není o dokonalosti, ale o důvěře, a ta se rodí ve chvílích, kdy dovolíme druhému vidět i naše nejistoty.
