Budoucí revírník se zabil kvůli pokárání a šikaně
Jaromír Hončík, posluchač lesnického ústavu v Písku a syn zámožného kupce ze Sadské na Nymbursku, si 10. června 1907 zadělal na nepříjemný malér. Přetáhl totiž večerku a na internát se vrátil pozdě v noci.
To Jaromírovi následně vyneslo velmi přísné pokárání od ředitele ústavu. Ale nejen to. Do výkazu mu byla zapsána »nezákonná« z mravů. Ředitel mladíkovi pohrozil, že bude při dalším sebemenším prohřešku z revírnické školy vyloučen. To jinak slušný a dobře prospívající student neunesl. O jeho tragédii referoval deník Čas 17. června zmíněného roku.
Student napsal dva dopisy na rozloučenou – otci a staršímu bratrovi. Třetí list, adresovaný kamarádovi ze školy, nechal ležet v internátu na stole. Stěžoval si v něm na týrání, které musí v ústavu snášet, a na to, že kvůli »nezákonné« z mravů nemůže postoupit do vyššího lesnického ústavu.
Na závěr dodal, že se odpoledne v půl čtvrté v Hradišťském lese poblíž ústavu zastřelí. Když kamarád dopis našel, rozběhl se do lesa i se spolužáky, aby Jaromíra od jeho úmyslu odvrátili. Přišli ale pozdě. Viděli jen, jak si nešťastník přikládá zbraň ke spánku. Pak se ozval smrtící výstřel... Hončíkovy ostatky byly uloženy do písecké městské umrlčí komory.
