Jonatán

Jonatánovi jsou sotva tři roky. Bydel u domku na dvorku. Když mu umřel pán, příbuzní ho vyhodili jako obnošený škrpál. V útulku, kam se dostal, to nebyl žádný med. Půl roku se snažil okouzlit někoho, kdo by se nad ním ustrnul. Sdílel jeden kotec se sedmi psy. Neprožil den bez bolesti. Napadali ho, kousali do něj. Jako vzpomínku na zlé časy si odnesl prorafnuté ucho. Nakonec se ho ujaly dobrovolnice z Prahy, které mu poskytly dočasný domov, než se najde někdo, kdo mu může dát ten pravý.

Miluje děti i staré lidi

„Byl samá dreda, zablešený, zarostlý, prostě chlupatá koule. Ani nebylo vidět, kde má oči. Nevěděl, co je vana ani sprcha, přesto očistu a úpravu srsti snášel trpělivě. Spíš se bál,“ vzpomíná Dita Pullmannová, která se o Jonatána dočasně stará.
Jonatán je společenský mazel a není vybíravý. Miluje děti stejně, jako straší lidi. Nevadí mu ani jiní pejsci. Když může na procházku s Sebastiánem (2), je radostí bez sebe. Klučina o něm říká: „Je takovej utulený.“ V překladu to znamená, že je tulivý a chudák bez domova.

Jonatán má štěstí a už se podařilo najít mu nové páníčky. Spoustu dalších krásných pejsků a kočiček ještě čeká na někoho, kdo je bude mít rád. A co vy?