Jiří Kajínek, nejslavnější český vězeň: Jsem hráč!

Xaverův křížový výslech

No, a zrovna, když míjíme ceduli Valdice, zazvoní v autě telefon a na druhém konci zpěvačka Kateřina Brožová. Hystericky na mě křičí, že jsem zločinec, grázl a jiné lichotky, protože jsem prý dal prostor Ivanu Jonákovi, který o paní Brožové prozradil některá zajímavosti… A že se teď o tom píše. Kateřina vzrušeně koktá: „Dáváte prostor vrahům a nás, lidi, kteří jsme na výsluní, likvidujete. A berete za to peníze!“ V té době už ale přijíždíme před věznici na natáčení Křížového výslechu s Jiřím Kajínkem. Kráčím přes vězeňský dvůr a přemýšlím, kdo má u mě větší kredit – jestli Kajínek, nebo Brožová. Po dvou hodinách natáčení mám jasno. Jiří Kajínek je mimořádně charismatický muž, i když mi ho přivedli v poutech a s řetězy na rukou. Nejpopulárnější český vězeň je inteligentní a dá se s ním mluvit naprosto o všem.

Co jste měl dnes k obědu?
„Plíčky na smetaně. Hrůza, ani jsem to nejedl.“

Ve valdické věznici se ale prý výborně vaří…
„Ano, to musím potvrdit. Vaří tu nejlépe ze všech věznic, které jsem měl možnost poznat. Dnešní oběd byl výjimka. Dostáváme řízky, kuřata, segedínský guláš i dobré polévky. Tragédie je ovšem sortiment v kantýně.“

Nemají v ní sladké, které máte rád?
„Zákusky a dorty v ní nejsou, ale můžu si koupit ruskou zmrzlinu, naukový dort, čokolády a sušenky. A třeba i lečo nebo maďarský guláš, který si ale nemůžu ohřát, protože na cele není vařič.“

Co vám ve vězení chybí kromě svobody?
„Strašně moc věcí… Už je to prostředí, kdy žijete zavřený v kleci. Chybí přátelé a kamarádi. Chybí mi třeba procházka po Praze a spousta dalších věcí. Mluvit o ženách nemá smysl, protože můžu milovat určitou osobu, ale tady je to k ničemu.“

Usmíváte se, tak to znamená, že jste ve formě a snášíte to tady dobře?
„Mám štěstí, že mám v sobě optimismus. Když se kolem sebe podíváte, musíte vidět, že to tady působí depresivně. Pokud se člověk dokáže na věci dívat z nadhledu a čeká na zázrak, můžete to tu relativně ve formě přežít.“

Co je pro vás zázrak?
„Spravedlnost.“

Máte tady kamarády?
„Mohu chodit na vycházky s doživotními vězni, hraji s nimi ping-pong a tak. Jsou tu také ti, se kterými mám bližší vztah.“

A venku máte kamarády?
„Myslím si, že jich mám dost. A nemyslím tím jen fanoušky. Moje sestra je nejbližší člověk, kterého mám, protože rodiče už zemřeli. Je mi velmi blízká, ale teď je bohužel nemocná. Mám kamarády a lidi, kterým věřím. Moc bych chtěl poděkovat lidem, kteří mě podporují. Je to hromada dnes už přátel, kteří se na internetu angažují na stránkách www.jirikajinek.cz, prostudovali celý případ a udělali si celý názor.“

Dostáváte ve vězení odměny?
„Získat odměnu je ve Valdicích velký problém. U nás totiž není zákonná povinnost o odměnách. Pracovníci věznice by měli podporovat, aby vězni měli kontakt s lidmi z civilu a dostávat za odměnu možnost návštěvy. Chovám se stále ke všem slušně, věci mám v pořádku a každé ráno mám uklizenou celu. Prostě dělám to, co mám a nejsem kázeňsky trestán. Pouze za útěk z Mírova jsem dostal nejtvrdší trest, který existuje – dvacet dnů samovazby.“

Dá se utéct z Valdic?
„Moc se mi líbil rozhovor s ředitelem věznice, který říkal, že utéct se dá z každé věznice.“

Přemýšlíte nad útěkem?
„Jednou jsem z Valdic už skoro utekl – v roce 1996. Chytili mě až na střeše, protože mě udal spoluvězeň. Už jsem byl jen dvě minuty od svobody a stačilo skočit ze střechy na bránu a byl jsem venku. Vězeň, který byl se mnou na cele, měl spát a tvářit se, že jsem neutekl, ale on o hodinu dřív vstal, zmáčkl »bonzák« a přivolal dozorce. Nyní už nechci nikam utíkat. Když jsem utekl z Mírova, tak se mi potom všichni vysmívali a čekali, že uteču znovu. Ale já utekl jen proto, abych na svůj případ upozornil, což se povedlo. Dnes jsem v pozici, že pro mě utíkat není zajímavé. Zestárnul jsem a zmoudřel. Na druhou stranu všichni vězni sní o tom, že z vězení utečou. To je naprosto přirozená záležitost.“

Říká se, že se stále něčeho dovoláváte?
„To není pravda. Pouze jedenkrát jsem podal návrh na obnovu řízení. Bohužel tento návrh se stále řeší. Někteří novináři píšou, že se stále dovolávám, ale to není pravda. Teď jsme ve fázi, kdy vrchní soud zamítl stížnost na rozhodnutí soudce Boučka a exministr Pavel Němec podal stížnost pro porušení zákona, který jeho tým prostudoval.“

Co říkáte na to, že o vás soudce Bouček řekl, že jste verbež?
„Nechci se snižovat na jeho úroveň a mluvit podobně o něm. Já tomu soudci už ale nemůžu důvěřovat. Zatím mám na soudce smůlu. Po všech zkušenostech, které mám, musím počítat s tím, že budu znovu zklamaný, což je pro mě něco neuvěřitelného. Chci, aby došlo k zájmu, mou kauzu vyřešit.“

Váš osobní lidský pocit – vraždil Ludvík Černý?
„Rozhodně není to, co z něj udělal režisér Svoboda ve filmu Sametoví vrazi.“

Režisér Filip Renč o vás připravuje film, těšíte se na něj?
„Ano. Měl jsem možnost číst a připomínkovat scénář, který je podle mého názoru perfektní.“

Jsou ve scénáři fabulace?
„Nejsou. Je to stoprocentně pravdivé.“

Kdo by mohl hrát Kajínka?
„Nejlepší by bylo, kdyby Jiřího Kajínka pustili na svobodu a on mohl hrát sám sebe. Filip Renč mi řekl, že by si to dovedl představit.“

V několika rozhovorech jste zmínil, že jste zručný bytař, myslíte, že vás za to mají vaši přátelé rádi?
„Počkejte, Xavere, já jsem nikdy nevykrádal byty přátelům a známým! Nikdy jsem neokradl někoho, koho bych znal osobně. Od té doby uběhlo dvanáct let. Když jsem byl čtyřicet dnů na útěku z Mírova, neotevřel jsem jediný zámek. Dnes si můžu sypat popel na hlavu a už bych to neudělal.“

Kam se v bytě schovávají prachy?
„Pod kobercem, pod květináčem, ve váze, do prádla, v šuplíku, do dózy s moukou... Těch možností je strašně moc. Jednou jsem otevřel byt, kde byla knihovna, a v každé knize byly mezi stránkami peníze.“

Kdybyste se teď dostal ven, co byste dělal?
„Jsem ve vězení tak dlouho, že jsem odtržený od reality. Nějakou dobu bych se musel aklimatizovat. Rád bych se podílel na filmu, který o mě vznikne, ale to je možná jen sen.“

Kolik dostáváte dopisů?
„Každý den víc než tři, někdy víc než deset. Jeden čas jsem dostával strašné množství dopisů, ale dnes už mi píše určitý okruh lidí. Za celých šest let, co jsem ve vězení, jsem dostal pouze dva negativní dopisy. Lidi mě podporují a přejí mi spravedlnost. Píšou, jak je strašné, jak policie a soudy fungují. Za ty roky, co si dopisuju s lidmi, tak někteří už zemřeli. Potom dostanu dopis od jejich rodinných příslušníků, že jsem jim usnadnil odchod ze světa, což je moc dojemné.“

Kolik je do vás zamilovaných žen – jste přece slavný…
„To nemohu posoudit. Vůbec si nemyslím, že jsem slavný člověk, do kterého se zamilovávají ženy. Chci poděkovat všem lidem, co mají svůj názor a nenechají se ovlivnit. Tady se pořád mluví o tom, že jsme národ blbců, ale moje zkušenost je taková, že je strašně moc lidí, co si nenechají něco nabulíkovat.“

Dostáváte milostné dopisy?
„Dostávám jich moc a snažím se odpovídat na všechny dopisy. Nejen na ty milostné.“

Jste zamilovaný?
„Láska má mnoho podob a já na ni věřím. Miluju člověka, se kterým bych chtěl být, a věřím, že on by chtěl být se mnou. Nemůžu s tím ovšem nic dělat. Jsem zamilovaný, ale dokud jsem tady, je pro mě zamilování utrpení. Na jednu stranu mi to pomáhá, ale jinak je to pro mě problém. Pořád se ještě může stát, že z vězení nemusím nikdy vyjít.“

Kdy jste naposled brečel?
„Brečím každý den. (smích) Víte, co to je sedět tolik let, a být přitom nevinný? Kdybych měl nad tou situací vážně uvažovat, tak se musím každý den rozbrečet. To, že se můžu usmát, je důkaz, že to zvládám.“

Bývá tady na oddělení doživoťáků »dusno«?
„Doživotní vězni je skupina vězňů, se kterými jsou nejmenší problémy. Veřejnosti jsou prezentováni jako ta nejhorší skupina, ale přitom ve vězení jsou nejslušnější ze všech. Nejhorší jsou alkoholici a lidé závislí na drogách.“

Blíží se Vánoce, ja se slaví ve vězení?
„Ve valdické věznici se na chodbu postaví stromeček a pod něj se dají krabice, které představují dárky. Jinak tu Vánoce nikoho nezajímají.“

A vás?
„Pro mě jsou Vánoce smutným obdobím, protože jsem odtržený od rodiny.“

Jak vypadá štědrovečerní večeře?
„Většinou dostaneme řízek a salát. V podstatě to je den jako každý jiný. Prožil jsem mnoho Vánoc ve vězení a je to smutný den.“

Kdy jste se naposled od srdce zasmál?
„Dnes, když jsem vás uviděl, Xavere.“ (smích)

Říká tu někdo fóry?
„Kdybyste slyšel doživotní vězně, jak se smějí na vycházce a vyprávějí si naprosto morbidní vtipy...“

Jste hráč?
„Hrával jsem karty. Když jsem utíkal z Mírova, hrál jsem o život. Vabank. Riskoval jsem, že do mě budou střílet, a přesto jsem to udělal, než bych žil za situace, kdy budu čekat desetiletí, až umřu stářím ve vězení. Navíc za něco, co jsem neudělal.“

Kdybyste mohl komukoliv cokoliv vzkázat, co by to bylo?
„Chtěl bych pozdravit sestru, která je v nemocnici. Taky chci poděkovat všem lidem, kteří mi drží palce a které můj případ zajímá. A přeju Topolánkovi, aby sestavil novou vládu a dovedl zemi k předčasným volbám.“