Poslední přání malého školáka (†8): Než zemřu, chci se oženit - Den po svatbě byl mrtvý…
LONDÝN – Tahle pyšná maminka má o mnoho více důvodů k slzám, než máma jakéhokoliv novopečeného ženicha. Jsou to slzy radosti, ale i nezměrné bolesti.
Tahle pyšná maminka má o mnoho více důvodů k slzám, než máma jakéhokoliv novopečeného ženicha. Jsou to slzy radosti, ale i nezměrné bolesti.
Vždyť to také nebyl obyčejný ženich. Jmenoval se Reece, bylo mu osm let, umíral na leukemii a svatba s jeho dětskou láskou Elleanor Pursglove byla jeho posledním přáním. V pondělí, den po »svatbě«, bohužel zemřel.
Svatba byla hlavní položkou na seznamu přání britského školáka. Ten sepsal na popud své mámy Lorraine jen pár dní před smrtí. Statečný chlapeček, který se s leukemií pral čtyři roky, si napřed užil jízdu ve ferrari a porsche, strávil den u hasičů a zúčastnil se pirátského večírku. Skutečný den »D« měl ale teprve přijít.
Po svatbě s Elleanor toužil malý chlapec už několik let. „Byli kamarády už léta a on vždycky říkal, že se s ní chce oženit. Zda si ho vezme, se jí ale musel ptát několikrát.“
Rodina nejprve plánovala svatbu s obřadem, na niž by Reece s nevěstou dorazili v limuzíně. Zdravotní stav malého pacienta se bohužel prudce zhoršil, a tak museli »svatbu« uspořádat doma. Na velký den si Reece oblékl svou nejoblíbenější košili a s růží v ruce netrpělivě přešlapoval přede dveřmi. Na to, že se blíží jeho nevěsta, jej upozornila máma, která zahlédla dívku ve svatebních šatičkách z okna. „Když k nám dorazila, rozhostilo se velké ticho. To byl asi nejsilnější okamžik. I přes to ticho bylo znát, jak silně oba aktéři svou »svatbu« prožívají,“ říká Lorraine. Role oddávající se ujala maminka nevěsty. Poté, co řekli své »ano«, si ženich s nevěstou vyměnili prstýnky, a dokonce podepsali falešný protokol o uzavření manželství.
Když všechno skončilo, tvář Reece se rozjasnila. „Mami, teď už můžu konečně odejít,“ zněla jeho poslední slova. Den nato zemřel…
Autor: (šum)
Foto ara
