Při poskytování laické první pomoci jde o vteřiny...
První pomoc je něco, o čem každý má alespoň nějaké povědomí. Málokdo z laiků však ví, jak správně první pomoc poskytnout, co je naší povinností a do čeho se už pouštět nemáme, protože chránit musíme především svůj život a zdraví. Možná si ještě za školy pamatujeme kusé informace o tom, jak se provádí masáž srdce, kdy a jak se používá škrtidlo nebo jak dát člověka do zotavovací polohy. Jak se doba mění a lékařská věda dělá pokroky, mění se také doporučení a postupy první pomoci, tak aby ji mohl beze strachu poskytnout i úplný laik.
O co jde
Systém první pomoci je dnes založen hlavně na včasném přivolání rychlé záchranné služby. Každý zachránce by nejprve měl zavolat na linku 155, popřípadě 112, a následně zabezpečit prostor a okolí zraněného tak, aby mohl první pomoc podle svých možností poskytnout bezpečně, aniž by ohrozil své zdraví nebo život. Dispečer záchranné službě je navíc kvalifikovaný zdravotník, který na základě získaných informací situaci posoudí a pošle posádku na místo události. Zároveň je schopen poskytnout psychickou podporu a poradit, co v dané situaci dělat, například jak postupovat při masáži srdce (resuscitaci).
Když dojde k zástavě…
Zástava krevního oběhu může mít řadu příčin. Až v 80 % případů jde o selhání srdce z důvodu arytmie nebo infarktu myokardu. Dalším důvodem může být náhlá porucha dýchání například při vdechnutí cizího tělesa, úrazech či tonutí. Poznáme to obvykle tak, že postižený je v bezvědomí a nedýchá, případně dýchá pouze lapavě. Pokud je člověk v bezvědomí a nedýchá, ani nijak nereaguje, je potřeba v první řadě zavolat záchrannou službu a následně zahájit kardiopulmonální resuscitaci (KPR). Vždy postupujte podle pokynů operátora, který je proškolen, aby vás vedl v průběhu poskytování první pomoci. Resuscitaci nepřerušujte až do doby, než postižený začne normálně dýchat, nebo do příjezdu záchranné služby.
Jak na to
* Otočte postiženého na záda, měl by ležet na tvrdé podložce.
* Odhalte hrudník, abyste mohli kontrolovat dýchání.
* Nezdržujte se vyhmatáváním tepu postiženého. Hmatání pulsu se laikům nedoporučuje, neboť ve většině případů ve stresu cítíme vlastní puls a docházíme k mylnému závěru, že postižený má puls.
* Uvolněte postiženému dýchací cesty tak, že mu zakloníte hlavu a povytáhneme bradu směrem nahoru. To samotné postačí k uvolnění zapadlého kořene jazyka a může zachránit život. Hlavu postiženému nijak nepodkládejte, jazyk nevytahujte.
* U malých dětí cca do jednoho roku věku by hlava neměla být v záklonu, ale v přirozeném postavení k páteři (dosáhneme toho tak, že si rukou podložíme lopatky dítěte), kdy nejvyšším bodem je nos (čichací poloha). Dýchací trubice dětí je měkká a velkým záklonem by se mohla zúžit.
* Začněte stlačovat hrudník. Hrudník stlačujete oběma rukama, zhruba na úrovni spojnice prsních bradavek. Ruce jsou propnuté.
* Hloubka masáže by měla být 5 až 6 cm. Rychlost masáže je 100 až 120 stlačení za minutu.
* Pokud víte, jak poskytovat dýchání z úst do úst, kombinujte masáž hrudníku s vdechy, a to v poměru 30 stlačení hrudníku ke 2 vdechům. Pokud si nejste jistí, jak dýchat, nebo se na to necítíte, priorita je masáž hrudníku.
* U malých dětí se doporučuje při zahájení resuscitace nejprve 5x vdechnout. Dýchání je důležité, protože malým dětem většinou primárně neselhává srdce. U nejmenších dětí dýcháme do nosu i úst zároveň a vdechne se pouze vzduch, který se nám vejde do tváří, neboť děti mají menší plíce. Masáž hrudníku se pak provádí dle věku dítěte, jednou rukou u větších dětí, nebo u nejmenších pouze dvěma až třemi prsty.
Jak pomáhá přístroj AED?
Dočtete se v tištěném APŽ čslo 28.
