Při chronickém multitaskingu hrozí vyčerpání, úzkosti a deprese!
Tlak na výkon, neustálý stres v práci i doma, psychika pod náporem, který lze jen těžko zvládnout. Ženy v produktivním věku dnes často balancují mezi prací a péčí o děti, domácnost či stárnoucí rodiče. Když to všechno sečteme, nejedná se jen o množství úkolů, které musíme zvládnout, ale i časovou a především emoční zátěž, která se v nás nahromadí. Přitom zapomínáme na regeneraci a problém je na světě! Nervový systém je totiž v permanentní pohotovosti. Je to už jen krůček od vyčerpání, přetížení a dokonce hrozí i úzkosti. Jak to všechno zvládnout, aby náš nervový systém doslova nevybouchnul, poradí renomovaná terapeutka. Multitasking totiž není volba. Problém nastává ve chvíli, kdy organismus zátěž nezvládá regulovat.
Umět si říct o pomoc
Specifikum řady žen spočívá také v tom, že si nechtějí říci o pomoc. Mají jednoduše pocit, že by vše měly zvládnout. „Můžeme být přesvědčeni o tom, že nás lidé budou mít rádi, pouze když všechno zvládneme, nebudeme si stěžovat a budeme vždy v dobré náladě. Vytvoříme si pravidlo, že musíme vše zvládat samy. Pak říci si o pomoc můžeme vnímat jako selhání,“ upozorňuje terapeutka s tím, že v dnešní době je vše ještě umocněno sociálními sítěmi, které nabízejí idealizované snímky rádoby dokonalého života, práce a rodiny. Když se však přece jen žena rozhodne vyhledat pomoc, je prý vidět na první pohled, že mele z posledního. Přestože sama o sobě říká, že vše zvládá, její tělesná schránka mluví jinak. „Tělo je unavené, napjaté, chybí lehkost, energie. Objevují se somatické příznaky jako chronická bolest, únava, zažívací potíže nebo bušení srdce,“ popisuje Maršálková. Za těmito projevy obvykle stojí něco jiného. Záleží na tom, v jakém životním období se člověk nachází. Každá etapa s sebou nese specifická témata a tlaky. Mladé ženy či muži se potýkají se sebepojetím, sebevědomím a potřebou zapadnout do kolektivu. Zároveň řeší otázky spojené se studiem, pracovním uplatněním nebo mateřstvím. Zda mít děti, případně kdy. Do toho vstupují socioekonomické okolnosti, jako je finanční stabilita nebo dostupnost bydlení. „Pak tu je třeba sendvičová generace, která se současně stará o odrůstající děti a své seniorní rodiče, což je dost vyčerpávající. Napříč věkovými kategoriemi a nezávisle na pohlaví se bavíme o partnerských vztazích. Ty se v průběhu života proměňují: jinak vypadají v mládí, jinak v období rodičovství, kdy často dochází k partnerskému odcizení. Další zlom může nastat kolem čtyřicátého či padesátého roku života, kdy se někteří lidé rozvádí, zůstávají sami a přemýšlejí, jakým směrem se jejich život bude ubírat,“ vysvětluje terapeutka. Faktem dle ní však zůstává, že se duševní prožívání v současnosti zhoršuje a není se čemu divit. Žijeme ve světě plném nejistoty, kterou umocňují digitální technologie a sociální sítě. Přestože se náš nervový systém nemění, množství podnětů i tempo změn se výrazně zvyšují a my se s nimi musíme neustále vyrovnávat.
Ženy jsou ohroženější
Ačkoliv je multitasking přímou cestou k chronickému přetížení, mnohdy se vnímá jako přirozená ženská dovednost. Jenže ve skutečnosti nejde ani tak o schopnost jako spíš o nutnost. Terapeutka tvrdí, že ženy jsou do multitaskingu zkrátka nuceny častěji než třeba muži. „Představme si běžnou situaci: kolem nohou se vám motají dvě děti, jedno má hlad, druhé vám ukazuje obrázek, do toho přijde partner s informací, že dnes nebude doma. Vzápětí zazvoní telefon a vám hlavou proběhne myšlenka, zda si babička vzala své léky. V takové chvíli na člověka působí obrovské množství podnětů. Přestože mozek dokáže vědomě zpracovat jen jejich zlomek, všechny ostatní informace přijímá a snaží se je nějak roztřídit. Multitasking se pak stává spíše nutností než volbou. Problém nastává ve chvíli, kdy organismus zátěž nezvládá regulovat. Člověk vybouchne a odpoví způsobem, který mu zpětně nemusí být vlastní ani příjemný. Ideálním stavem je pohybovat se v takzvaném okně tolerance, tedy reagovat přiměřeně situaci, aniž bychom ubližovali sobě nebo svému okolí,“ zdůraznila Maršálková.
Tělo je naší pomůckou - Nejen o tom v tištěném APŽ číslo 22.
