Drobné zdravotní potíže často řešíme bez porady s lékařem...
To, že si pomocí volně prodejných přípravků sami léčíme drobné zdravotní potíže, jako jsou třeba rýma, běžné nachlazení, bolest hlavy nebo drobné úrazy, je obvykle v pořádku. Je to součást péče o vlastní zdraví a málokdo běží k doktorovi s každou maličkostí. Zároveň tak šetříme čas i lékařům. Problém nastává ve chvíli, kdy zdravotní potíže neustupují nebo se zhoršují, a my se stále zdráháme pomoc vyhledat nebo si bez porady měníme dávkování předepsaných léků. Kdy už samoléčba nestačí a stává se hazardem se zdravím? Poradí odborníci…
Kdy může samoléčba uškodit?
1. Lékové interakce
Při užívání různých léků současně se může měnit intenzita a trvání jejich účinku a může docházet k vzájemnému ovlivňování. Obvykle jde o kombinace dvou a více léků, ať už na předpis, nebo volně prodejných nebo kombinaci léků se složkami potravy, nápoji nebo chemickými látkami z okolí – typicky třeba cigaretový kouř. Obvyklé je, že při samoléčbě viróz se lidé často předávkují léky tlumícími bolest a zánět s obsahem paracetamolu. Dalším příkladem je, že pacient navštěvuje více lékařů a každý mu předepíše jiný lék se stejnou účinnou látkou, jejichž efekt se pak násobí, což může být nežádoucí. To může vážně komplikovat léčbu nemoci. Největší rizika interakcí jsou, pokud užíváte 5 a více léků. Proto je vždy potřeba informovat specialistu i praktika o všech lécích, které užíváte.
2. Když se bylinky nesnesou s léky
V období chřipek a viróz lidé často sahají po osvědčených domácích receptech, pijí zázvorové čaje, užívají lékořicové pastilky, posilují imunitu echinaceou nebo jedí česnek. To vše jednak jako prevenci a jednak jako součást domácí samoléčby. Pro zdravého člověka jsou tahle přírodní látky obvykle neškodné a v rozumné míře i užitečné. Problém nastává, když se kombinují s jinými léky, užívají se ve vysokých dávkách nebo je volí lidé s chronickými onemocněními. V takových případech může i jinak běžná, zdánlivě neškodná bylinka způsobit více škody než užitku.
* Lékořice: Je často součástí volně prodejných přípravků na kašel či bolest v krku. Zároveň ale může ovlivnit funkci ledvin a zvyšovat krevní tlak. Kardiaci, lidé s diabetem či vysokým tlakem by měli být s jejím užíváním opatrní.
* Vrbová kůra a tužebník jilmový: Působí proti bolesti a horečce, mohou ale zvyšovat riziko krvácení u lidí, kteří užívají léky na ředění krve.
* Zázvor a česnek: Rovněž mohou zvyšovat riziko krvácení, zázvor navíc může ovlivňovat hladinu cukru v krvi, a proto by diabetici měli jeho konzumaci konzultovat s odborníkem. Ve vysokých dávkách není jeho užívání zcela bezpečné ani v těhotenství.
* Echinacea: Využívá se pro posílení imunity, ale u lidí s autoimunitním onemocněním může naopak imunitu oslabit.
* Třezalka tečkovaná: Hodí se k úlevě při psychickém vyčerpání, mírnění napětí, úzkostí a strachu může násobit účinky léků obsahující ibuprofen, může snižovat účinnost antidepresiv a hormonální antikoncepce a násobí účinek léků na ředění krve s obsahem warfarinu.
3. Vysazování a nasazování léků podle aktuálního stavu
Mnozí lékaři se svými pacienty často řeší, že si svá léčiva vysazují a nasazují podle toho, jak se zrovna cítí. „Běžně se u pacientů setkáváme s tím, že užijí více prášků na tlak než běžně, protože si zrovna naměřili vysoké hodnoty. Anebo si naopak nevezmou žádný lék, když jsou výsledky v normě a cítí se dobře. To samé platí pro léčbu cholesterolu. Když odejdou z testů s dobrými výsledky, občas léky sami – i přes naše doporučení užívat je dlouhodobě – vysadí, protože už se cítí zdraví,“ jmenuje některé z typických situací prof. MUDr. Jan Václavík, Ph.D., FESC, FEFIM, přednosta Interní a kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Podobné zážitky s pacienty má internista z Fakultní nemocnice v Hradci Králové MUDr. Petr Grenar. „Samoléčba, kdy si pacient podle vlastního uvážení upravuje předepsanou léčbu, není nijak neobvyklá. Platí však, že čím lépe je pacient informován a rozumí významu své terapie, tím menší má tendenci ji sám měnit. S dodržováním léčby mají potíže především ti, kteří denně užívají více než pět různých léků,“ vysvětluje lékař. Poměrně častou chybou bývá také samoléčba antibiotiky, která nám v lékárničce zbyla od předchozí léčby. „Antibiotika jsou léky, které nelze vydat bez lékařského předpisu. Toto omezení má ale své opodstatnění. O jejich indikaci by vždy měl rozhodnout lékař, který posoudí, zda je taková léčba pro pacienta optimální. Samoléčba antibiotiky je naprosto nevhodná,“ upozorňuje doc. MUDr. Helena Žemličková, Ph.D., vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika. Léčba antibiotiky by v ideálním případě měla být zahájena až po zjištění původce infekce, protože se hodí nasadit je pouze, když jde o bakteriální infekci. Antibiotika je potřeba užívat do doby, než patogenní bakterie z organismu vymizí. Proto obvykle lékař antibiotika předepisuje na minimálně 5 až 7 dní. Úlevu pacient pocítí zpravidla po 2 až 3 dnech užívání. Někdy se stává, že lidé přestanou antibiotika užívat, jakmile se cítí dobře, což může způsobit opětovné pomnožení bakterií a propuknutí infekce nebo vzniká tzv. antibiotická rezistence, tj. bakterie se vůči antibiotiku stávají odolné a příště bude k léčbě potřeba jiné silnější antibiotikum.
4. Když se potíže nelepší do tří dnů nebo se zhoršují
Pokud samoléčba nezabere, tj. nedojde ke zlepšení stavu cca do tří dnů, může to znamenat, že nejde o běžnou virovou infekci či nachlazení, ale o něco vážnějšího. Vždy platí, že pokud se necítíte dobře a příznaky onemocnění do několika dnů nezačnou ustupovat, nebo se dokonce zhoršují, je vhodné navštívit lékaře. To platí jak u dětí, tak u dospělých. Lékař pacienta vyšetří a navrhne vhodnou léčbu. V případě, že jde o bakteriální infekci, přistupuje k léčbě antibiotiky.
Důležitá správná diagnóza - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 10.
