Diabetes - Pozor na komplikace a mýty!
Na 14. listopadu připadá Světový den diabetu. Ten má upozornit na stále se zvyšující počet lidí, kteří touto civilizační chorobou onemocní. V současné době je v České republice přes milion diagnostikovaných případů, každoročně prý přibude okolo 60 tisíc pacientů, přičemž nárůst se objevuje ve švech věkových skupinách, včetně dětí a mladistvých. Cukrovka 2. typu je beze sporu civilizační choroba, která je způsobena zejména špatnou životosprávou. Proto jí lze na rozdíl od cukrovky 1. typu, jež je podmíněna geneticky, předejít. Jak eliminovat riziko, že 2. typem onemocníme?
1. Hypertenze a vyšší riziko infarktu
U diabetiků 2. typu je vysoký krevní tlak zjištěn obvykle dříve než samotné onemocnění diabetem. Obvykle souvisí s věkem pacienta, nadváhou či obezitou, nedostatkem pohybu a sníženou citlivostí buněk na inzulin. Pacienti s diabetem 2. typu a vyšším tlakem jsou rizikovější z hlediska ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu a cévní mozkové příhody. Hlavní příčinou těchto rizik je nadváha či obezita a ateroskleróza neboli kornatění věnčitých tepen vedoucích krev k srdci. Stěny tepen degenerují, ukládají tukové látky a mohou se také zcela uzavřít, nebo ucpat krevní sraženinou. U diabetiků 1. typu mohou být hodnoty krevního tlaku dlouhodobě v normálu. Problémy se zvýšením tlaku nastávají obvykle v době, kdy pacient trpí cukrovkou cca 10 až 15 let a vlivem postupující nemoci dojde ke zhoršení funkce ledvin, ve kterých se poškozují drobné cévy a snižuje se jejich filtrační schopnost.
2. Poškození ledvin
Funkce ledvin u diabetiků by měla být pravidelně sledována, neboť cukrovka je v současné době jednou z nejčastějších příčin chronického selhání funkce ledvin. Vlivem zvýšené hladiny cukru v krvi se poškozují klubíčka drobných cév v ledvinách, která slouží k filtrování krve a vzniká tzv. diabetická nefropatie, stav, kdy ledviny dostatečně nefungují. První známkou je obsah bílkoviny v moči a zvýšený krevní tlak. Dalšímu poškození ledvin se dá zabránit účinnější kompenzací cukrovky a také léčbou vysokého tlaku. Za hraniční hodnoty krevního tlaku u diabetika však považujeme již 120 až 130/70 mm Hg. Problémem je také kouření, kterého by se pacient měl vzdát, neboť zvyšuje krevní tlak i riziko poškozené cév. Pokud poškození ledvin dále pokračuje bez adekvátní léčby s aktivní spoluúčastí pacienta, dochází ke ztrátě bílkovin z krve a hromadění látek toxických pro celý organismus, nakonec může dojít k chronickému selhání funkce ledvin. To se navenek projeví apatií, slabostí, bolestmi hlavy, dušností, zvracením, průjmy, otoky, bolestmi na hrudi, bolestmi kostí, bledostí a svěděním kůže. Pro takové pacienty je pak možností jen transplantace, umělá ledvina či docházení na dialýzu.
3. Poškození zraku
Jde o tzv. diabetickou retinopatii, kdy jsou drobné cévy oční sítnice dlouhodobě poškozovány. Dochází k otoku cévní stěny, hromadění odpadních látek a sítnice je nedostatečně vyživována. Navenek se projevuje snižováním ostrosti vidění a končit může i oslepnutím. To je také důvodem, proč u diabetiků více hrozí odtržení sítnice nebo onemocnění zeleným zákalem. Prevencí je upravit životosprávu, respektovat lékařská doporučení, nekouřit a pravidelně jednou ročně se podrobit očnímu vyšetření. V některých případech je nutné ošetřit sítnici laserem, zvláště před zahájením dialyzační léčby, kdy se zvyšuje riziko krvácení.
4. Průjmy a zácpy
Pacienti s diabetem mohou častěji trpět střevními obtížemi jako je zácpa, průjem nebo porucha udržení stolice, souhrnně to nazýváme »diabetickou enteropatií«. Příčinou je poškození nervového systému v zažívacím traktu, což má za následek porušení pohyblivosti tenkého a tlustého střeva, která se pohybují buď zrychleně, nebo naopak zpomaleně. Když dojde k poškození nervů v křížové oblasti, k poruše citlivosti konečníku a ke snížení napětí vnitřního řitního svěrače, mohou vznikat samovolné úniky stolice. Diabetické průjmy jsou většinou nebolestivé, často se vyskytují přes noc a mohou být provázeny neudržením stolice. Důvodem průjmu mohou být i některé léky na diabetes, stres nebo umělá sladidla. Za zácpu u diabetiků nejspíše může zpomalený pohyb střev a špatná funkce rektálního svěrače, která komplikuje vyprazdňování. Základem léčby střevních potíží u diabetiků je dobrá kompenzace diabetu.
NEVĚŘTE MÝTŮM!
* Štíhlým lidem cukrovka nehrozí
Je pravdou, že většina diabetiků 2. typu má nadváhu nebo je obézních, ale ne všichni obézní lidé musí nutně mít cukrovku druhého typu. Ani štíhlí lidé nejsou v tomto případě z obliga, pokud se nezdravě stravují a dostatečně se nehýbou. Naproti tomu u diabetu 1. typu je jedním z příznaků právě výrazné hubnutí bez zjevné příčiny při normální chuti k jídlu.
* Je to nemoc starých lidí
Tento mýtus přetrvával z dob, kdy cukrovkou 1. nebo 2. typu lékaři odhalili převážně u starších osob. Cukrovka druhého typu byla dokonce někdy označována jako »stařecká cukrovka“. Dnes souvisí diabetes 2. typu hlavně s nadváhou či obezitou a nezdravým sedavým způsobem života, a to bez ohledu na věk. Výjimkou nejsou již ani děti či teenageři. Diabetes prvního typu se u pacienta projeví již v dětském věku nebo v období dospívání.
* Nesmíte jíst sladké
Kdo jí moc sladkostí, onemocní cukrovkou. To je opravdu mýtus.
Za vznik diabetu 2. typu do značné míry sice může špatná životospráva, ale jako celek. Nejde tedy jen o sladkosti, ale i o sladké nápoje, nadměrnou konzumaci smažených pokrmů a živočišných tuků, nedostatek pohybu, stres, konzumace alkoholu, kouření atd. Vznik diabetu prvního typu životosprávou navíc ovlivnit nelze. Podobným mýtem je i to, že jakmile máte cukrovku, musí vám z jídelníčku zmizet všechny sladkosti. To pravda je a není. V případě prvního typu je nutné skutečně sladké výrazně omezit, ovšem ne tak, že byste si do konce života nedali už ani sousto. Jen je třeba poté upravit dávku inzulínu, kterou si člověk aplikuje. Pacienti se však musí vyhýbat zejména jednoduchým cukrům, ale cukr obsažený v ovoci problém není. V případě diabetu druhého typu je důležité omezit cukry z důvodu životosprávy a hubnutí. Jednou z forem léčby je totiž také úprava hmotnosti.
* Cukrovka se léčí jen pomocí léků
U diabetu prvního typu je potřeba doplňovat inzulin, a to buď ve formě injekcí, nebo prostřednictvím inzulinové pumpy, která dávkuje do těla pacienta inzulin dle aktuální potřeby. U diabetu 2. typu se inzulin okamžitě neaplikuje, podávají se tzv. antidiabetika, která upravují hladinu krevního cukru a dále se léčí související zdravotní problémy. Rovněž je nutná úprava životního stylu, tedy jídelníčku a zařazení pravidelné pohybové aktivity, nejlépe chůze. U diabetu druhého typu je léčba bez aktivní účasti pacienta velmi komplikovaná.
* Je vždycky dědičná
U diabetu 2. typu tomu tak určitě není. „Kromě genetické predispozice hraje velkou roli při vzniku diabetu zevní prostředí a také rodinné zvyky, které mohou pro budoucí rozvoj diabetu mohou mít stejný význam jako vlohy genetické. Čím zdravější životní styl si bude potomek diabetických rodičů udržovat, tím nižší u něj bude riziko vzniku diabetu. Tudíž lze konstatovat, že se cukrovce 2. typu můžeme do jisté míry zcela vyhnout nebo můžeme její vznik oddálit, pokud se budeme zdravě stravovat a dostatečně hýbat,“ shrnuje diabetoložka MUDr. Zuzana Solarová z Centra diabetologie IKEM.
Více o diabetu v tištěném APŽ číslo 45.
