Počet nemocných diabetem každoročně roste!
Na 14. listopadu připadá Světový den diabetu. Ten má upozornit na stále se zvyšující počet lidí, kteří touto civilizační chorobou onemocní. V současné době je v České republice přes milion diagnostikovaných případů, každoročně prý přibude okolo 60 tisíc pacientů, přičemž nárůst se objevuje ve všech věkových skupinách, včetně dětí a mladistvých. Cukrovka 2. typu je beze sporu civilizační choroba, která je způsobena zejména špatnou životosprávou. Proto jí lze na rozdíl od cukrovky 1. typu, jež je podmíněna geneticky, předejít. Jak eliminovat riziko, že 2. typem onemocníme?
O co tu jde
Diabetes je skupina onemocnění, která se mimo jiné vyznačují zvýšenou hladinou krevního cukru – glykémií. U zdravého člověka by se glykémie nalačno měla pohybovat v rozmezí 3,8 až 5,6 mmol/l, po jídle může stoupnout až na 7,8 mmol/l. Prokazatelné je onemocnění diabetem, pokud je glykémie nalačno či po jídle vyšší než 11,1 mmol/l. Hladinu krevního cukru regulují dva hormony produkované slinivkou břišní, a to inzulin a glukagon. Inzulin snižuje hladinu cukru v krvi a pomáhá jeho vstřebávání do cílových tkání, např. svalů, jater, tukové tkáně, kde se cukr použije jako zdroj energie nebo se uloží do zásoby. Glukagon naopak hladinu cukru v krvi zvyšuje. Pokud je inzulinu nedostatek, nebo tělo na působení inzulinu nedostatečně reaguje, cukr se z krve nevstřebává do tkání, glykémie je vysoká a vzniká diabetes.
Dva rozdílné typy
To, že jsou dva typy cukrovky, ví asi každý. Jaké jsou mezi nimi rozdíly a jak vznikají, o tom už tak široké povědomí není. „Na vzniku diabetu 1. i 2. typu se významnou měrou podílejí genetické faktory. Riziko vzniku diabetu 1. typu je v běžné populaci asi 0,4 %. Pokud má diabetes 1. typu matka, mají potomci riziko vzniku diabetu 1. typu cca 4 %, pokud otec, tak 8 %, pokud oba rodiče, tak cca 30 %. U diabetu 2. typu je situace ještě složitější, větší měrou se zde uplatňuje zevní prostředí a také rodinné zvyky, jako třeba nadměrná konzumace jídla a nedostatek pohybu. Dá se hovořit o dědičnosti sociální, což znamená, že se návyky rodičů negenetickou cestou přenášejí na děti. Obecné riziko vzniku cukrovky 2. typu v běžné populaci je asi 10 až 15 %, pokud má diabetes 2. typu matka nebo otec, mají potomci riziko vzniku diabetu 2. typu cca 25 %, pokud oba rodiče, tak cca 50 až 75 %,“ říká MUDr. Zuzana Solarová z Centra Diabetologie IKEM.
Cukrovka 1. typu
Je označována jako nemoc mladistvých, nejčastěji se projevuje ve věku cca 15 let. Může se však rozvinout kdykoliv, jak u malých dětí, tak u seniorů. Jde o autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém omylem zničí buňky slinivky břišní produkující inzulin. Spouštěčem tohoto procesu může být například virové onemocnění, dlouhodobý stres a podobně. Tělu se pak inzulinu nedostává, zvyšuje se glykémie, glukóza zůstává v krvi a nevstupuje do buněk jako zdroj energie. Léčí se vždy pomocí inzulinu. Dříve byla běžná injekční aplikaci hormonu do podkoží, odkud byl uvolňován do krve. Problém léčby pro pacienty byl zejména v nutnosti měřit si hodnoty glykémie několikrát denně v závislosti na stravě, fyzické aktivitě atd. Ani to však nezajistilo optimální dávkování inzulinu v každé situaci. Nejmodernější léčbou je dodávání inzulinu pomocí tzv. inzulinové pumpy, která je spojená s monitorováním hladiny krevního cukru.
Cukrovka 2. typu
Jde o metabolickou poruchu, na jejímž vzniku se podílí částečně genetika, ale především faktory vnějšího prostředí, jako jsou nedostatek pohybu, nezdravá strava a s tím spojená nadváha či obezita. Typická je zde tzv. inzulinová rezistence, kdy buňky ve tkáních nedostatečně reagují na působení inzulinu a k zpracování malého množství glukózy je potřeba vysoké dávky inzulinu. V ČR má až 92 % diabetiků právě cukrovku 2. typu. Velká většina z nich trpí nadváhou nebo obezitou. Onemocnění se rozvíjí pomalu a nespecificky, proto je důležité změřit hladinu krevního cukru. Na rozdíl od diabetu prvního typu se nemusí vždy léčit pomocí inzulinu. V první fázi je to úprava životního stylu, tj. úprava stravy, pravidelný pohyb a užívání antidiabetik, jejichž dávky se mohou upravovat dle aktuálních potřeb pacienta. Pokud není do 6 měsíců dosaženo snížení glykémie, podává se jiný lék. Možná je i kombinovaná léčba za použití antidiabetik a inzulinu.
Více o cukrovce se dočtete v tištěném APŽ číslo 45.
