Objevte krásy země na pomezí Evropy a Asie - Gruzie 1. část
Do Gruzie jsem odjížděla vybavena jen základními znalostmi – hlavní město Tbilisi, Černé moře, Kavkaz, bývalá země Sovětského svazu, gruzínský čaj… Předpokládala jsem, že se mi tam bude líbit, jelikož jsem duší cestovatel a zatím žádná z mých cest mě nezklamala. Že mě ale tato země tak okouzlí, jsem rozhodně netušila. Pokud tedy chcete vyrazit opravdu za hranice všedních dnů, milujete historii, krásnou přírodu i skvělou kuchyni, je pro vás Gruzie jako stvořená…
Temperamentní Tbilisi
Když vjíždíte do gruzínského hlavního města, v okrajových částech ještě narazíte na pár otlučených sídlišť připomínajících sovětskou éru. Jinak je ale Tbilisi současné město, kde se snoubí historie s moderním životem. Ač leží ve vnitrozemí, jeho nálada mi připomínala spíše přímořská města. Za prohlídku samozřejmě stojí zejména Staré město se starými domky s typickými balkony, křivolakými uličkami, hospůdkami a obchody, nad nímž se tyčí pevnost Narikala. Ta byla postavená už ve 4. století, největšího rozkvětu se dočkala v 16. a 17. století a je odtud nádherný výhled na město a řeku Kura, která ústí do Kaspického moře. Fascinující je zejména pohled na velkou katedrálu Nejsvětější trojice na protějším břehu, která má 84 metrů vysokou věž se zlatou kupolí a křížem, nebo na druhou stranu dolů do ohromné botanické zahrady. Pokud se sem nechcete šplhat pěšky, použijte lanovku, která rovněž nabízí kouzelný rozhled na město. Nedaleko pevnosti se nachází dvacetimetrová hliníková socha Matky Gruzie, která třímá v jedné ruce meč a v druhé láhev vína, a je hlavním symbolem Tbilisi. Cestou dolů pak v uličkách potkáte starobylé duchovní památky, vedle křesťanských kostelů jsou tu i mešity a synagogy, takže je město skutečně rozmanité.
Moderní architekturu v centru zastupuje například Most míru, který navrhl italský architekt Michele de Lucchi a jenž je v noci nádherně osvětlen, a trochu výstřední budova koncertní a výstavní síně v Rike Parku, dílo dalšího italského tvůrce Massimiliana Fuksase.
Minout byste v Tbilisi určitě neměli také Abanotubani, místo, kde se nacházejí zdejší sirné lázně. Pohled na 300 let starý komplex malých cihlových domečků v perském stylu je prostě zážitek, i když si nestihnete dopřát žádnou z léčebných kůr jako já, a procházka kaňonem k nedalekému vodopádu skýtá příjemné zpestření pobytu ve městě. To samozřejmě nabízí ještě mnohem více zajímavých míst, proto si na něj vyhraďte rozhodně více než dva dny, které jsem měla k dispozici já. A proč Tbilisi označuji jako temperamentní? Prostě to tady žije a s večerem cvrkot rozhodně neutichá, naopak jsou zdejší uličky i široké bulváry plné lidí, kteří se baví do pozdních nočních hodin.
O památkách, jídle, přírodě i moři čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 31.
