Lenka Lorien představuje terapeutickou metodu Somatic Experiencing!
Během života prožije každý z nás řadu událostí, které nám mohou způsobit trauma. Může jít o přírodní katastrofy, nemoci, různé nehody, ztrátu blízkého člověka, soužití s toxickým partnerem… Trauma si dokonce můžete nést i z doby před narozením nebo z porodu. Ne každý se dokáže s takovými problémy vyrovnat sám. Pomyslnou pomocnou ruku tu pak nabízí terapeutická metoda s názvem Somatic Experiencing. Terapeutka Lenka Loren prozradí, jako funguje a komu může pomoci.
Lenko, o jakou metodu jde?
„Jde o terapeutický přístup zaměřený na léčení traumatu prostřednictvím práce s tělem, nikoli pouze s myšlenkami a emocemi. Je založen na přesvědčení, že trauma se hluboce ukládá v nervovém systému a ovlivňuje fyziologii těla. Cílem terapie je uvolnit uvězněnou energii a obnovit pocit bezpečí, rovnováhy a spojení se sebou samým. Tento přístup vznikl na počátku 70. let díky práci doktora Petera A. Levina. Je inspirován jeho vlastními zkušenostmi i pozorováním zvířat, která se ve volné přírodě přirozeně zotavují z ohrožujících situací. Díky tomu Levine zjistil, že samotná terapie rozhovorem často nestačí k odstranění traumatu. Začal proto zkoumat fyziologické otisky, které zanechává v těle, a vytvořil metodu, která využívá přirozenou schopnost těla uzdravit se.“
Jaký způsobem tato metoda funguje?
„Využíváme hned několik technik. Za prvé je to pendlování. Tato technika spočívá v postupném přechodu mezi nepříjemnými pocity a příjemným, uklidňujícím stavem. Jejím cílem je naučit člověka vnímat okamžiky nerovnováhy a aktivně obnovovat vnitřní klid a stabilitu. Dále to je zdrojování, které zahrnuje připomínání pozitivních aspektů života, jež poskytují pocit bezpečí a podpory – například blízké vztahy, oblíbené činnosti nebo místa spojená s dobrými vzpomínkami. Tato technika pomáhá zůstat zakotvený v přítomnosti i při konfrontaci s traumatickými vzpomínkami. Do třetice je to titrace, která pracuje s postupným a kontrolovaným prožíváním drobných fragmentů traumatu. Terapeut sleduje reakce těla, aby zajistil, že zpracování je zvládnutelné a nepřetíží nervový systém. Cílem je postupně uvolnit napětí spojené s traumatem.“
Jak se konkrétně může projevit takové uvolnění spojené s traumatem v našem životě?
„Somatic Experiencing pomáhá lidem obnovit pocit bezpečí a sebepřijetí. Dále uvolňuje uvězněné emoce, zmírňuje bolest a fyzické projevy stresu. Může nás naučit se cítit dobře ve vlastním těle a rozvíjet vnímání tělesných pocitů i signálů.“
Pro koho je tato terapie vhodná?
„Může pomoci lidem, kteří zažili fyzické trauma po nehodě nebo úrazu. Dále léčí otřesy z dětství, obtížný porod nebo emocionální či fyzické zneužívání. Skvěle se hodí i na zpracování problémů ve vztazích, traumatu způsobeného přírodní katastrofou, válečných konfliktů či při potížích s regulací stresu. Podpořit nás může i při zdravotních komplikacích, náročné operaci nebo při psychosomatických symptomech. Využívá se také, pokud trpíte úzkostí, poruchou příjmu potravy či panickými atakami. Obecně lze říct, že terapie je vhodná pro všechny, kteří se cítí přetíženi, vystrašeni nebo se potýkají s nevyřešenými emocemi z minulosti.“
Jak poznáme, že si v sobě neseme nějaké trauma?
„Trauma vzniká v situacích, kdy čelíme extrémně stresujícím nebo děsivým událostem, které jsou mimo naši kontrolu a přesahují schopnosti nervového systému se s nimi vyrovnat. Může jít o jediný šokující zážitek nebo o dlouhodobě působící stresory. Trauma často začíná jako akutní stres z ohrožení života nebo jako následek kumulativního stresu, který narušuje naši odolnost. Mezi typické spouštěče traumatu patří nehody a úrazy, invazivní lékařské zákroky, fyzické či emocionální zneužívání, války, přírodní katastrofy nebo dlouhodobé konflikty. V neposlední řadě to je i ztráta blízkých, porodní trauma či chronický stres. Nervový systém na trauma reaguje aktivací sympatického nervového systému (SNS), který připravuje tělo na boj nebo útěk. Tato reakce zahrnuje zvýšenou srdeční frekvenci, hladinu cukru v krvi, zpomalení trávení a další změny. Pokud tělo nemá možnost tuto reakci dokončit, energie zůstává uvězněna, což může vést k dlouhodobým následkům.“
Jak se tedy takové trauma může u nás projevovat?
„Různými způsoby. Nejčastější příznaky jsou negativní myšlenky a emoce, přetrvávající pocity strachu, viny, hněvu, studu nebo obviňování či negativní pohled na sebe, ostatní nebo svět jako celek. Dále to jsou změny v chování – vyhýbání se lidem, místům nebo situacím, které trauma připomínají, stažení se od rodiny, přátel nebo sociálních aktivit. Můžeme mít také potíže se spánkem, zrychlený tep, zvýšenou ostražitost, nevysvětlitelné bolesti, svalové napětí nebo jiné tělesné potíže. Poměrně časté jsou i kognitivní změny, vtíravé myšlenky, noční můry, flashbacky, problémy s pamětí, soustředěním nebo zmatenost. Trauma se také může projevovat emocionální otupělostí, pocitem citové prázdnoty, odtažitostí od okolí, vyhýbání se konfliktům, strachem z konfrontace, neschopností postavit se za sebe, nervózním smíchem či nadměrnou snahou vyhovět ostatním.“
Lze traumatu předcházet?
Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 40.
