Štefan Margita (70): Sedět jen doma, by byl můj konec...
Už jsou to čtyři roky, co odešla Hana Zagorová (+75), která bezesporu nejvíc chybí jejímu manželovi opernímu pěvci Štefanu Margitovi (70). Byli spolu krásných třicet let. Právě ten se stará o zpěvaččin odkaz a momentálně se těší z nového muzikálu Biograf láska 2: Nový příběh, kterým Divadlo Kalich volně navazuje na předchozí úspěšný muzikál Biograf láska s hity této legendární zpěvačky. Premiéra se konala 6. září, v den nedožitých zpěvaččiných 80.tých narozenin, kde pochopitelně nechyběl ani Štefan. Jak žije bez milované ženy? Co prozradil a nestydí se za to? A jak se udržuje ve formě?
Štefane, měl jste trochu obavy, až usednete v den Hančiných nedožitých do hlediště, kde uslyšíte její písně? Nebylo to pro vás emočně náročné?
„Pro mě byl emočně náročný 26. srpen, den, kdy Hanka odešla. Vybavil jsem si od rána v podstatě každou minutu, jak jsem byl vedle ní. Ale 6. září byla oslava jejích narozenin. Nedožitých osmdesátých. Samozřejmě by bylo hezčí, kdyby na premiéře seděla v hledišti, ale myslím, že ona to viděla a že se jí musel muzikál moc líbit. A že tam nahoře určitě s Jirkou Bartoškou a Karlem Gottem oslavovala, že od rána popíjeli šampaňské. (usmívá se) Zároveň jsem si přitom představení - protože už to bylo pokračování prvního Biografu lásky - uvědomil, kolik měla Hanka šlágrů. To není běžné. Co písnička, to šlágr, to je úžasné. Mám z toho velikou radost.“
Nebál jste se pokračování, že třeba dvojka už nebude tak úspěšná jako jednička?
„Nebál. Ale máte naprostou pravdu, protože většinou, třeba i u filmu si řeknete: Jo, ale ta jednička byla lepší.“ Dává to nutkání srovnávat. Ale já jsem viděl ty zkoušky a bylo to výborné. Modernější, měl jste z toho krásný zážitek. A tím, že Hanka měla spoustu hitů, tak tam se dá začít úplně nanovo. Ale já jsem do toho nemíchal, nevybíral jsem písničky, to všechno režisér Honza Kříž s týmem, panem ředitelem a Lubošem Křížem, kteří udělali úžasnou práci, včetně výběru písniček do muzikálu.“
Jak jste s Hankou její narozeniny většinou trávili?
„Jako běžný den, velmi skromně. Já jsem vždy něco nachystal, samozřejmě dárek a tak dále. Ona ale dárky nechtěla. Říkala: „Vždyť si dáváme dárky celý rok...“ V ten den úplně normálně uvařila i oběd, všechno. A večer jsme si zašli buď na večeři. Anebo řekla: „Zůstaňme doma, otevřeme si šampaňské a budeme popíjet šampaňské.“
Byla Hanka plánovací typ?
„Vůbec. Plánovala koncerty, na to se vždy těšila, plánovala novou desku, koncerty, takové věci ano, ale jinak měla jednu úžasnou teorii. Vždycky říkala: „Nic se nemá řešit dopředu, až to bude aktuální, pak se to vyřeší.“ Teď akorát máme u nás v baráku hezký zážitek, protože nám od května nejezdí výtah, takže když jdu už po několikáté za den do pátého patra, s těžkou taškou a oblečením z koncertu, tak to dá vždycky zabrat. A vůbec si neumím představit, kdyby Hanka žila, jak bychom to dělali, to bychom se museli snad opravdu odstěhovat, protože to by bylo pro Hanku, jak chodila na ty transfuze a všechno, neskutečně náročné. To vůbec nevím.“
Napadlo vás potom, co Hanka odešla, že byste se z bytu, kde jste spolu žili, odstěhoval?Nejen o tom v tištěném APŽ číslo 38.
