Kvízová dáma z Na lovu Dagmar Jandová (47): Bála jsem se, že se ztrapním...
Už pět let patří k výrazným tvářím soutěže Na lovu. Dagmar Jandová (47) alias Kvízová dáma je vystudovanou meteoroložkou, věnuje se tvorbě kvízů, deskových her i vzdělávacích materiálů. V soukromí je spokojenou manželkou a maminkou dvou dcer Elišky (16) a Kateřiny (12), se kterými se snaží trávit co nejvíc času. Málokdo ale ví, že jejím velkým koníčkem je focení motýlů, a zálibu našla i v míčových hrách, hlavně ve stolním tenise. Čeho se Dagmar zpočátku bála? Proč odešla ze své tehdejší práce? A jak žije Kvízová dáma mimo kamery?
Dagmar, jak vlastně vznikla přezdívka Kvízová dáma?
„To napadlo produkci. (usmívá se) Původní záměr byl, že jsem byla meteoroložka, že budu mít přezdívku něco jako Tornádo a tak, ale ono to úplně neodpovídá mé povaze. Navíc zrovna v době, když jsme začali natáčet, tak tornádo na jižní Moravě řádilo. Byly tam tehdy i ztráty na životech a nadělalo velké škody, takže to jméno nebylo vhodné. A jak dělám pořád ty kvízové otázky pro deskové hry, tak pak naše kreativní producentka řekla: A co Kvízová dáma? A já na to, tak to beru.“ (směje se)
Můžete prozradit, jestli budou nějaké změny teď v nové sezoně v pořadu Na lovu?
„Změny ani ne. Těším se na všechny nové díly a pokračujeme zároveň v natáčení speciálů, které běží s celebritami pokaždé v neděli. Za mě je tam spousta skvělých dílů, měli jsme bezvadné soutěžící, se kterými byla legrace a kteří nahráli hodně bodů. Byli moc dobří.“
Takže vás to pořád ještě baví?
„Teď slavíme 5 let od prvního dílu a baví mě to pořád. Možná dokonce čím dál víc, protože ze začátku mě svazovala velká tréma, teď už je to mnohem lepší, takže teď si to mnohem víc užívám. Dřív jsem se bála, že se ztrapním, že nebudu vědět něco, co vědí všichni, a já ne a podobně. Teď vím, že se to stalo už tolikrát a svět se přitom nezbořil. Teď si to opravdu mnohem víc užívám. I ty speciály.“ (usmívá se)
Stane se, že odpověď stoprocentně víte, ale prostě nenaskočí?
„To se mi bohužel stává. Nevím, jestli to jsou takové ty mozkové mlhy, jak se tomu teď moderně říká, ale já jsem si třeba nevzpomněla na příjmení Toma Cruise. Dokonce jsem řekla křestní jméno a to pak většinou člověku naskočí i ten zbytek, ale mně to nenaskočilo. Takových chyb udělám minimálně polovinu, není to, že bych vyloženě nevěděla, ale v tu chvíli si prostě nevzpomenu.“
Překvapilo vás, když vám před lety z Novy zavolali s nabídkou?
„Hodně. Ptali se, jestli znám anglickou verzi toho pořadu, a ať se na ni podívám. Podívala jsem se a říkala si: Tak to je drsný, to bych nikdy nedokázala.“ (směje se)
Kdo vás vlastně doporučil?
„Doporučil mě člověk, který byl taky oslovený na lovce, ale v konkurzu tehdy neuspěl. Zeptali se ho, jestli o někom neví. A protože jsme spolu už tenkrát dělali kvízové deskové hry a známe se léta, tak jsem ho prý napadla. Říkali mu, že by potřebovali nějakou ženu, tak doporučil mě a na to mě pak oslovili.“
S kým jste se radila, zda nabídku přijmout?
S rodinou. Mám dvě dcery a říkala jsem jim, že bych radši vymýšlela otázky do soutěže, protože v tom mám dlouholetou praxi. Ale dcery mi pořád říkaly, ať zkusím kamerové zkoušky, že bych toho pak jednou třeba mohla litovat, až to uvidím. Prostě mě »ukecaly«. (směje se) Teď jsem ale šťastná, že to můžu dělat.“
Jak náročné je skloubit natáčení s běžným životem, rodinou a vaší prací?
Nejen o tom v tištěném APŽ číslo 37.
