Stella Zázvorková (†83) byla vdaná jen pouhý rok - Kopecký ji prohrál v šachách!
Herečka s nezaměnitelným humorem, se kterou se život rozhodně nemazlil. Stella Zázvorková (†83) se narodila do rodiny předního architekta a ovládala sedm jazyků. Ráda sportovala a nikdo by netipoval, že se jejím životním posláním stane herectví. Za svou šedesátiletou kariéru si zahrála přes pět desítek divadelních rolí a ve filmu a v televizi na 180 postav. Navíc byla neuvěřitelně chytrá a měla dar fotografické paměti. Držitelka dvou Českých lvů však neměla štěstí na muže. Její manželství s Milošem Kopeckým (†73) poznamenala tragédie…
Narodila se 14. dubna 1922 do rodiny předního architekta Jana Zázvorky (†79) jako druhý potomek. Její starší bratr Jan Zázvorka mladší (†76) se později stal filmovým a televizním scénografem a architektem. Její matka Zdeňka byla módní návrhářka a křestní jméno jí vybrala podle stejnojmenného sci-fi románu francouzského spisovatele Camille Flammariona. Stella byla odmalička výjimečně nadaná. „Byla vychovaná Janem Masarykem, který k nim chodil domů a kterého ona překračovala, když šla do školy,“ svěřila její kamarádka Alena Pánková v pořadu Příběhy slavných. Už odmalička bavila i přes nelibost matky okolí svými vtípky. Ráda sportovala a prakticky vyrůstala mezi kluky. Měla velké nadání na jazyky, ovládala jich prý až sedm. Za to matematika byla pro ni španělská vesnice. „Měla jsem ve škole řešit nějakou rovnici a já za boha nevěděla, co tam mám dát. Stála jsem u tabule úplně bezradná. Tak jsem jela křídou dolů po tabuli a ta křída vydávala pisklavý zvuk, ke kterému jsem se připojila já a kvílela jsem jako siréna. Když jsem dojela tou křídou až na konec tabule, tak se za mnou ozvalo poklidným hlasem profesora: Víte co, jděte ke komedii, Zázvorková. A tak jsem šla,“ přiznala sama herečka, která měla fotografickou paměť. Byla jako chodící encyklopedie.
Uměla se rozčílit
Herectví se pro ni stalo vysněnou profesí. Měla ho na prvním místě. Ale nejprve na přání otce vystudovala internátní anglické lyceum. Po studiu na herecké škole E. F. Buriana přijala v roce 1940 práci v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové. Postupně prošla řadou angažmá. Hrála v divadle Větrník, Divadle Satiry, Realistickém divadle, divadle D 34, Divadle ABC a nejdéle, v letech 1962 až 1990, v Městských divadlech pražských. Stella ztvárnila řadu významných rolí a její kolegové na ni vzpomínají s láskou. Pro Jiřinu Bohdalovou (95) byla v 60. letech v Městských divadlech pražských vzorem i učitelkou. „Stella mě vlastně po celý můj život ochraňovala, zvlášť v těch začátcích,“ prozradila Bohdalová. Překypovala dobrou náladou, ale když se naštvala, museli ji jít všichni z cesty. „Stella byla laskavý člověk, ale měla i svoje nálady. Když neměla dobrou náladu, bylo lepší se jí vyhnout. To člověk neudělal nic dobře. To jste měli dojem, že vám fungují špatně i životní funkce,“ prozradil o herečce její synovec Jan Zázvorka. A svoje si s ní zažil i její velký kamarád Jan Werich (†75). U toho hrála v Divadle ABC, ale potkávali se i soukromě. Vždycky k nim byla zvaná na Vánoce. Nebrali ji jako ženskou, ale jako chlapa. Nezkazila prý nikdy žádnou zábavu. „Byla generál a tahoun. Ale když se rozčílila, tak to jsme se všichni třásli! Když se na někoho zlobila, tak chudák člověk,“ prozradila její kamarádka. Zázvorková dokázala přesvědčivě zahrát naprosto cokoli, od rázné manželky přes něžnou milenku, semetriku, znuděnou paničku, zvědavou sousedku, nerudnou důchodkyni až po hodnou babičku. Hrála však převážně v komediálním repertoáru, kde se výrazně uplatňoval její osobitý herecký typ. Popularitu získala častým vystupováním v rozhlase, v televizi a četnými rolemi ve filmových komediích. Zejména v 50. a 60. letech se její živelná komika uplatnila v dobových zábavných programech – estrádách. Poprvé se objevila ve filmu v roce 1941, kdy se mihla v melodramatu Modrý závoj. Výrazněji na stříbrném plátně zaujala o něco později, v roce 1943 ve filmu Šťastnou cestu, později v roce 1947 v osobité adaptaci Nerudovy povídky Týden v tichém domě. Mezi nezapomenutelné tituly její filmografie patří komedie Anděl na horách, Až přijde kocour, Slaměný klobouk, Trhák, Utrpení mladého Boháčka či Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách. V roce 2001 dostala Českého lva za hlavní ženskou postavu ve filmu Babí léto, v témže roce byla vyznamenána i cenou Thálie za své celoživotní dílo. Druhého Českého lva za celoživotní přínos českému filmu získala v roce 2005. Excelovala také v Pelíškách.
Rok manželství
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 36.
