Anna Šišková (66) - Tatínek ji herectví zatrhnul!
Její tatínek si přál, aby se stala právničkou. Jenže Anna Šišková (66) odmalička snila o tom, že bude herečkou. Svůj sen však mohla uskutečnit až poté, co její otec zemřel. Nikdy by totiž nedovolil, aby z ní byla »komediantka«. Nikdy herectví nestudovala, ale svůj talent rozvíjela v mnoha rolích. Po svém angažmá ve slovenských divadlech se přesunula do Prahy, kde si ji do svého snímku Musíme si pomáhat vyhlídl režisér Jan Hřebejk (59). Za roli Marii Čížkové, manželky Josefa Čížka v podání Bolka Polívky (77) získala Českého lva.
Narodila se 30. června 1960 ve slovenské Žilině. Vyrůstala ale ve Vrátné dolině, což je asi pět kilometrů od Terchové. Rodiče měli na starost hned několik restaurací. „Měla jsem krásné dětství. Byla jsem stále venku, v lese nebo pobíhala mezi turisty, kteří se ubytovali u nás ve srubech,“ svěřila Šišková, pro kterou byla její maminka velkým vzorem. „Chtěla jsem být také vedoucí nějaké restaurace. Maminka byla totiž důležitá. Jednou si pamatuji, že bylo na restauraci její jméno, že vedoucí restaurace Marta Šišková. A někdo se mě zeptal: Děvčátko, a ty se jmenuješ jak? A já jsem jen tak prstem ukázala na tu jmenovku,“ prozradila. Jenže příliš dlouho Šiškovou tato vášeň nedržela. Jak dospívala, chtěla se stát herečkou. „Televizi u nás měla jen jedna rodina. A tak jsme všichni seděli u nich v kuchyni a zrovna běžel nějaký seriál, asi Sága rodu Forsytů. A něco strašného se tam stalo. Herečka se měla rozplakat, ale ona se nerozplakala. Já se na to tak podívala a pomyslela si, že bych to zahrála lépe. A tak vznikl nápad, že budu herečka,“ prozradila. Tatínek ji ale v jejím snu zrovna nepodporoval. „Tatínek chtěl, abych byla právnička. Že mám vyřídilku, že jsem taková drzá. Moji bratři ho ještě museli poslechnout. Tomu nejstaršímu řekl, že bude lékař, tak je lékař. Tomu mladšímu řekl, že bude zubař. Ale otec zemřel, když mi bylo šestnáct, bratr pak odešel do Vatikánu a já jsem se stala herečkou,“ prozradila.
Špatný posudek
Už od druhé třídy na základní škole Anna Šišková recitovala. Ochotnicky hrála divadlo a její kroky pak směrovaly na VŠMU. Jenže tam se nedostala. „Zkoušky jsem udělala, ale jeden z důvodů, proč mě nevzali, byl ten, že můj bratr emigroval do Vatikánu. Studoval tam na kněze, takže jsem měla velmi špatný kádrový profil,“ svěřila. Přijali ji tedy na pedagogickou fakultu, kterou ale nedostudovala. Dostala se totiž do divadla a odjela hrát do Prešova, kde chyběli herci. Velký zlom přišel, když odjela hostovat do pražského Divadla Bez zábradlí. V představení si ji tam vyhlédl pro svůj nový film režisér Jan Hřebejk. Dostala hlavní roli ve snímku Musíme si pomáhat, za který v roce 2000 obdržela sošku Českého lva. S rostoucí slávou přišly další nabídky a nové filmové role v Česku. S každým novým projektem, jako byla nominace na Českého lva za film Kruté radosti, si upevňovala své místo i u českého publika. Na televizní obrazovce se objevila v řadě seriálů, které z ní učinily známou tvář. Ať už šlo o seriál Místo v životě, kde si zahrála po boku Ondřeje Vetchého (64), či Letiště. Naposledy se objevila v pohádce Tři princezny. Umění se věnují i obě její dcery Dorota (43) i Tereza Nvotovy (38). Zatímco v herectví se Šiškové vždycky dařilo a o role na slovenské scéně či u nás nikdy neměla nouzi, v lásce na růžích ustláno neměla.
Výměna za mladší - Nejen o tom v tištěném APŽ číslo 34.
