Představitel podivínů Pavel Liška (54) - Roli v Pupendu získal lží!
Repráky hír, kazeťák hír! Tahle hláška z Pupenda, kde Pavel Liška (54) názorně předvedl svoje vybavení džínové bundy, se díky němu stala přímo legendární. Původně se Liška, který ve většině snímku prý improvizuje, vůbec hercem stát nechtěl. Tuto profesi totiž považuje za divnou. Vyučil se mechanikem přádelnických strojů. Ale když pak debutoval ve snímku Saši Gedeona Návrat idiota, role bláznů a podivínů jej začaly provázet téměř celou jeho filmovou kariéru. Za postavu Toníka ve snímku Štěstí nakonec obdržel Českého lva.
Narodil se 29. ledna 1972 v Liberci. Už odmala rád recitoval a dokonce psal básně. „S básničkami jsem začal v pubertě. Psal jsem hodně o životě. Jednou jsem s básničkou vyhrál ve škole druhé místo. Táta mi pak vynadal, protože šlo o psaní na objednávku. Bylo zrovna výročí něčeho v Sovětském svazu. To nebylo ze srdce, ale abych se umístil,“ obhajoval svoji prorežimní prvotinu Liška. Ani ve snu by ho v tu chvíli nenapadlo, že bude hercem. Vyučil se mechanikem přádelnických strojů. Jeho bratr ale ochotničil a také ho zlákal na tuto cestu. „Kámoši a brácha chodili do dramatického kroužku a lákali mě tam na hezký holky. A tak jsem tam šel kvůli holkám. Zamiloval jsem se do toho natolik, že jsem pak chodil do divadla pořád,“ přiznal. Někdy byl v divadle i třikrát týdně. Doma ale neřekl, kam přesně jde. „Máma mi zaplatila taneční, vzal jsem si oblek a šel jsem tam jednou. Místo toho jsem chodil do divadla. Kámošům jsem říkal, že jdu do hospody, ale zamířil jsem do divadla. Nemohl jsem jim to říct, měli by mě za magora,“ vzpomínal na své první zkušenosti s divadlem Liška, který pak zamířil na JAMU do Brna.
Nezvládal emoce
Účinkoval v brněnském HaDivadle, kde se podílel na inscenacích, které kombinovaly humor, drama a sociální komentář. Jednou z jeho významných rolí byla titulní postava v Shakespearově Romeovi a Julii v Národním divadle. Emoce na jevišti prožíval natolik, že se nedokázal ovládat. „Herectví je divná profese. Měl jsem období, kdy jsem se z tý absurdity na divadle počůrával. Nosil jsem v trenkách ručník,“ uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas. V roce 1999 debutoval v díle Saši Gedeona Návrat idiota. Jeho role Františka byla přelomová. Ztvárnil dokonale muže, který se vrací z psychiatrické léčebny do světa plného složitých vztahů. Právě tento snímek jej předurčil pro další role podivínů, bláznů a existencí na okraji společnosti. V roce 2003 exceloval v Hřebejkově filmu Pupendo, kde si zahrál nenapravitelného lháře Vláďu Ptáčníka. Toho měl původně hrát zpěvák Matěj Ruppert (48) ze skupiny Monkey Business. Režisér ale nakonec vybral Lišku. „Začalo to už na castingu, kde jsem mu řekl, ať lže, ale pořádně lže,“ vzpomínal tvůrce v dokumentu Pupendo film o filmu. Herec podle něj spustil tak neskutečnou historku z vojny plnou nesmyslných zkratek, že se všichni přítomní váleli smíchy po zemi. Samotná role pak vznikala z velké části přímo před kamerou. Scénář totiž na mnoha místech obsahoval pouze jedinou větu s pokynem k improvizaci. Skutečný vrchol Liškovy kariéry ale přišel o dva roky později, kdy dostal roli Toníka ve filmu Bohdana Slámy Štěstí. Jeho výkon byl tak přesvědčivý, že získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Úspěch měly i další jeho filmy Horem pádem nebo Nuda v Brně, kde ztvárnil frustrovaného muže v krizi středního věku. Ve Venkovském učiteli exceloval v dramatické roli učitele bojujícího s vlastní identitou. To, že umí dokonale improvizovat, předvedl i v Účastnících zájezdu, kde si zahrál komediální postavu řidiče autobusu Karla. Jeho hereckým kolegou a druhým řidičem, kterému mizely podšálky, byl Miroslav Krobot (74). V posledních letech se Liška objevil v populárních komediích jako Poslední aristokratka a její pokračování Aristokratka ve varu. Pavel Liška hraje i v seriálech. Střihnul si roli v Milionářích nebo ve Špuntech na vodě. Aktuálně ho můžeme vidět v Divadle Bolka Polívky, a to v komedii Fichtl, hraje i v Divadle Ungelt.
Sáhl si na dno - Nejen o tom v tištěném APŽ číslo 30.
