Čtyřnásobný držitel Lva Jan Budař (48) prožil těžké dětství
Jeho rodinu poznamenala lež. Jan Budař (48) získal čtyři České lvy a patří mezi uznávané herce. Jenže to není všechno. Spoustu lidí zaskočí, kolik dalších talentů se v něm ukrývá. Píše knihy, sám si je ilustruje, skládá písně, je producent, scenárista, režisér, hraje na piáno a kdysi měl i kapelu, kterou však rozpustil. Přesto se v dětství cítil nedoceněný, a to především kvůli svému otci, který pro něj nenašel vlídného slova. Dokonce ho zavázal tajemstvím, o které ale Budař nestál.
Narodil se 31. července 1977 se narodil ve Frýdlantu, ale pak se rodina přesunula do Liberce. Budař má ještě sestru Janu, která je lékařkou, ale věnuje se i malbě. „V rodě nemáme žádné umělecky nadané předky. Někteří psali i malovali, ale nikdy se tím neživili. Rodiče a sestra dělají úplně něco jiného,“ svěřil Budař s tím, že jeho herectví okouzlilo, když mu bylo čtrnáct let. „Zlomovým momentem pro mě byl film Rain Man s Dustinem Hoffmanem, který jsem viděl ve čtrnácti. Pak jsem v teenagerovském věku začal hrát v brněnském amatérském divadelním Studiu V, které stále existuje,“ prozradil Budař, který po studiu na gymnáziu zamířil na brněnskou JAMU. Byl v angažmá hned v několika divadlech. Hrál v Divadle Na zábradlí, v Klicperově divadle v Hradci Králové nebo v brněnské Huse na provázku. Hrál i ve zlaté kapličce v Romeovi a Julii. V televizi se začal objevovat ke konci devadesátých let. V roce 1998 si zahrál v celovečerním filmu Stůj, nebo se netrefím! německého vojáka. Pak následovaly Rasistické historky, Kachyňův Otec neznámý, ale tím hlavním snímkem, který Budaře vykopnul výš, byla Nuda v Brně, kterou režíroval Vladimír Morávek (61).
Domácí šikana
Nuda v Brně se stala u Budaře zlomovou. K filmu složil hudbu a společně s Morávkem napsal také scénář. Snímek získal pět Českých lvů, Jan Budař si odnesl Lva za hlavní mužský herecký výkon. Ke snímku se přitom dostal vlastním přičiněním. „Nudu v Brně jsem spolustvořil. Moje cesta je, zdá se, taková, že si v životě něco dlouho přeju, čekám, že se mi to splní, a ono se to neděje. Tak jdu a udělám to. Zkrátka se o to musím sám přičinit. Takhle to bylo skoro se vším, co jsem v životě vytvořil, i s Nudou. Jako mladý čerstvý herec jsem si přál hrát hlavní roli ve filmu a Vladimír Morávek zase chtěl natočit film jako režisér. Zmínili jsme se o tom producentovi Čestmíru Kopeckému a on povídá, fajn, napište scénář a já to budu produkovat. A tak jsme s Vladimírem napsali Nudu v Brně,“ prozradil. Ve filmu přesvědčivě hrál retardovaného Standu Pichlíka. Hrál to až tak přesvědčivě, že si mnozí mysleli, že je opravdu postižený. „Leckoho jsem zmátl. Moji mámu litovali, že má opožděného syna,“ přiznal se smíchem. Přesto se doma příliš velkého uznání, a to především ze strany otce, nikdy nedočkal. Měli komplikované vztahy. Už v devatenácti letech se Budař odstěhoval z domova. Dokonce otevřeně řekl, že ho otec šikanoval. Otevřeně o tom promluvil ve své knize Snílek. „Když někdo někoho šikanuje, ponižuje, tak vytváří tomu člověku pocit, že jeho hodnota je mizivá, a ten člověk s tím pak žije. Já jako dítě jsem si sám nevytvořil moje pochybnosti, moji kritiku, moji sebedestrukci. Nebyl jsem to já. Byl to někdo zvenku, kdo to tam takhle dal,“ svěřil herec, kterého vztahy s otcem se ještě více zkomplikovali poté, co se mu táta přiznal, že má levobočka.
Přiznání popřel - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 25.
