Herečka Lenka Termerová (78) - Přemýšlela, že bude raději uklízet...
Na svém kontě má Českého lva a patří mezi naše nejlepší herečky. Přesto byla doba, kdy Lenka Termerová (78) uvažovala o tom, že herectví pověsí na hřebík. Nebyla pro ni žádná role, a tak přemýšlela, že bude domovnicí nebo uklizečkou. Právě v tu dobu ji zachránil seriál Žena za pultem, který jí prý seslalo samo nebe. Naopak při své zatím poslední roli ve filmu Pět švestek, který zamířil před časem do kin, si herečka prošla peklem. Byla totiž poprvé na lodi a zažila obří vlny. Chytla ji mořská nemoc a musela se hodně přemáhat, aby to dala.
Nekonečné seriály
Termerová byla jednou z prvních, které hrály v počátcích nekonečných seriálů. Tou nejznámější byla Rodinná pouta a její role matky Rubešové. Původně se měl seriál točit jen rok, ale nakonec z toho bylo sedm let. „Se svým režisérem Janem Kačerem, se kterým jsem se potkávala od školy, jsme poprvé hráli jako partneři. Hráli jsme manžele. Zažila jsem tam období, kdy jsem jako matka Rubešová propadla alkoholu. Měla jsem alkoholové excesy a bylo opravdu co hrát,“ přiznala Termerová, která postupně přeplula do Velmi křehkých vztahů. Pak si ale osud s herečkou ošklivě zahrál. Diagnostikovali jí rakovinu prsu a musela podstupovat léčbu. Pár let se na obrazovce neobjevila. Do dalšího seriálu naskočila až v roce 2013 a byly to Doktoři z Počátků. Nikdy ale na sobě nedala znát, že by už nechtěla hrát. Právě práce byla jednou z věcí, které ji držely při životě. S touto myšlenkou se pohrávala jen v sedmdesátých letech a i tam pro ni tou záchranou byla nakonec práce. Naposled si v seriálu herečka střihla roli profesorky, a to v Bratrech a sestrách na Nově. Aktuálně však do kin zamířil nový film s názvem Pět švestek, kde Termerová hraje jednu z hlavních rolí. A právě její postava Věry celý dobrodružný příběh o pěti seniorech, kteří se vydali na plavbu, vypráví.
Tvrdé natáčení
Lenku Termerovou oslovil režisér Jan Svěrák (61) s nabídkou na novou roli. Ale nedostala ji hned. Dělali castingy, četli kusy scénářů a herci si mezi sebou prohazovali role. Nakonec si jako Věru vybral právě Termerovou. „S Danou Syslovou jsme byly šťastné, že si na stará kolena můžeme užít krásné natáčení se Svěrákem. Bylo od něj hezké, že nás do toho obsadil,“ myslí si herečka, která však netušila, do čeho jde. Kromě ní ve snímku hrají i další bardi jako Oldřich Kaiser (71), Petr Kostka (87) či Jan Vlasák (83). Natáčelo se v Řecku a probíhalo to tak, že si štáb půjčil dva katamarány. Na jednom se natáčelo a na druhém měli zázemí. A právě tehdy začalo pro herce peklo. „Katamarán není nic stabilního. No a my jsme netušili, co to znamená. Pronajali jsme je na pevnině a jeli jsme na ostrov Paxos, který je vzdálený pět hodin cesty. Ten den byly velké vlny a oni říkali, že zapřáhnou ten jeden katamarán a za něj druhý, aby ten druhý mohl jet bez motoru. Protože Honza řekl, že bude točit,“ začala vyprávění Termerová, která když byla na palubě, ještě to šlo vydržet. Jenže když vlezla do podpalubí, udělalo se jí z houpání špatně. „Když se člověk drží kormidla a kouká na horizont, tak to jde. Ale my jsme za těch vln a za toho plavání za katamaránem slezli dolů a asi na metru čtverečním byl kameraman, režisér a zvukař. A já jsem té Daně ukazovala, jakou má krásnou kajutu, že v ní má záchod, ona trošinku blinkala, protože to měla v roli – a té nebylo zle! Ale nám všem ostatním bylo strašně zle,“ prozradila herečka, která byla vůbec poprvé na takové lodi. Nakonec ale zvládli vše natočit, za což herečku pochválil samotný režisér. „Honza pak říkal: »Já jsem tě viděl, jak bojuješ.« Sešla jsem dolů, dotočili jsme to, a musím říct, že tam bylo zle úplně všem. Opravdu i tomu Honzovi Svěrákovi nebylo moc dobře. Když jsme vylezli, tak říkal: »No, a jste zasvěcení!« Ale musím říct, že to bylo prozíravé, protože jsme si odbyli to nejhorší,“ prozradila Termerová s tím, že za pět dní, co na moři točili, si pak na houpání zvykla a mořská nemoc naštěstí odezněla. Potrápily ji však vážné zdravotní problémy, když se jí udělal pásový opar. „Měla jsem kvůli tomu potíže, nesměla jsem se potápět. Dokonce jsem jeden den ležela.“
Celý článek v tištěném APŽ číslo 24.
