Jana Švandová (78): Potíže kvůli sexy fotkám...
Dva roky před osmdesátkou patří Jana Švandová (78) pořád mezi nejžádanější herečky. Hraje hned v několika divadlech, jezdí na zájezdy a diváci ji mohli vidět v seriálu Bratři a sestry nebo v Jedné rodině. Jenže když před více než třiceti lety nafotila odvážné fotografie, mohlo ji to stát práci. Přestože byly snímky vkusné, na tehdejší dobu to bylo velmi odvážné. Její kolegyně dokonce navrhla, že by se už Švandová neměla objevit na divadelních prknech. V nemilosti skončila i u svého jediného syna Huberta. Zazlíval jí totiž, že si pořídila kabát z pravé kožešiny.
Bez kožichu
Jana Švandová je svérázná, jde si za svým a jen tak se nenechá odradit. Jednou však přece jen narazila, a to u svého jediného syna Huberta. Nebylo to však kvůli fotografiím v časopisu, ale rozzlobilo ho, že si jeho matka pořídila kabát z pravé kožešiny. Hubert Topinka, kterého má herečka z prvního manželství s plastickým chirurgem, je totiž humanitárním pracovníkem. Svůj život zasvětil smysluplné činnosti. Pomáhal na misích v Afghánistánu, v Pákistánu či Ugandě. „Jeho profesor, shodou okolností můj kamarád z mládí, mě upozornil, že to vypadá, že Hubert směřuje k humanitární činnosti. Na první misi odjel syn na Ukrajinu, následoval Afghánistán, Uganda, Čečensko a Pákistán. Vydýchávala jsem to těžko,“ vysvětlila herečka. Hubert strávil roky na nebezpečných místech, kde poznal svoji ženu Britku Claire. Nyní žijí v Praze a vychovávají tři dcery. Když si před lety koupila Švandová norkový kožich od kamarádky, její syn se rozzlobil. „Je ekolog, takže když to viděl, tak říkal, jestli jsem se nezbláznila. Nenosím ho,“ přiznala. Nebyl to však její první pravý kousek. „Před lety jsem točila v Polsku a vždycky jsem v sobě měla takové to, že správná herečka musí mít luxusní dlouhý kožich, který si obleče, až si půjde pro Oscara, aby ho za sebou hezky táhla po tom červeném koberci. Tak jsem si tak snila o kožichu i Oscarovi a za peníze, které jsem nakonec vydělala, jsem si v Polsku jeden takový koupila. Tehdy byly děsně populární liščí kožichy, takže to byla liška. Jenže asi za rok z toho kožichu vypadaly všechny chlupy. Takže jsem měla po kožichu a i po Oscarovi,“ svěřila se smíchem v jednom z rozhovorů.
Ponížení v Pákistánu
Dnes už Jana Švandová podobné experimenty ani s focením a ani s nákupem luxusních kousků nepodniká. Užívá si svoje vnoučata, je z ní čtyřnásobná babička. Tři jsou od syna a jedno vnouče má z manželovy strany. Léta žije spokojeně po boku svého třetího manžela podnikatele Pavla Satorie (76). Nikdy však nezapomene na to, jak se o svého syna bála, když bydlel v nebezpečných zemích. V Pákistánu, kde ho navštívila, se cítila opravdu špatně. „Tam ženami skutečně opovrhují a vy to cítíte na každém kroku. Už na letišti, v první řadě čekají na kufry bohatí chlapi, v druhé obyčejní a někde vzadu ve třetí řadě na ně čekají ženy. Tam ženy opravdu berou jen jako nějaké zvířátko, co plodí potomky, stará se o domácnost a na nic jiného nemá právo. A to já tedy těžce snáším,“ vysvětlila. Navíc si užívá to, že pořád může hrát nejen v televizi a ve filmech, ale dělá i svoje milované divadlo. Právě to, o které ji málem závist připravila. „Dneska se točí všechno rychlým způsobem, a to už není tolik o té herecké práci. Divadlo, zaplaťpánbůh zůstává pořád stejné, protože se to musí nazkoušet, je na to čas a výsledek musí být dobrý a ocení ho diváci, kteří vás odmění potleskem,“ myslí si Jana Švandová, která se ani dva roky před osmdesátkou do důchodu nechystá. Snaží se jít s dobou, učí se technologiím od mladších kolegů a věří, že ji čeká ještě spousty krásné práce. „Nechci být jako moji rodiče, kteří když přišel poprvé mobil, měli dvě čísla – jedno na mě a druhé na sestru. Člověk se musí té době trošku podřizovat. Každý život je krásný a je jenom na každém z nás, co s ním udělá,“ říká oblíbená herečka.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 22.
