Miroslav Donutil (75) zdědil vypravěčský talent po dědečkovi...
Doktor Martin, poručík Troník i Truffaldino ze Sluhy dvou pánů. Legendární role vytvořil Miroslav Donutil (75) v televizi, filmu i divadle. Navíc už několik generací baví jedinečným vyprávěním historek, ke kterému byl, jak sám tvrdí, předurčen. Talent zřejmě zdědil po svém dědečkovi, který také sázel jednu historku za druhou. To se svým otcem měl herec, který v roce 1998 získal Českého lva, komplikovaný vztah. Jeho odchod ho však stejně velmi zasáhl…
Narodil se 7. února 1951 v Třebíči do rodiny ochotnických divadelníků. Už jako dítě vybočoval. „Musel jsem být hlasitý, pořád jsem musel být někde slyšet, pořád jsem musel trčet, což je právě znak toho, že z člověka se potom může stát herec,“ svěřil Donutil. Původně si však pohrával s tím, že by se stal lesním inženýrem. Jenže geny byly silnější a talent zřejmě zdědil po svém dědečkovi, který byl jedinečný vypravěč. To tatínek byl poněkud tvrdší oříšek. Povoláním byl důstojník, voják a navíc přesvědčený komunista. „Otec byl velmi přísný, dnes by za to možná skončil ve vězení,“ prozradil sám herec, který však uznal, že někdy si fyzické tresty právem zasloužil. Tatínek byl však spravedlivý. Po roce 1968 mu byl kvůli »vyhnání« okupačních vojáků z areálu soudu, kde pracoval, zastaven kariérní postup. Podle Donutila otec prozřel až ve velmi pozdním věku a leccos si uvědomil, i když o tom otevřeně nemluvil. S tím, že se však jeho syn chce stát hercem, příliš nesouhlasil a zpočátku jej ani nepodporoval. To přišlo až později. Když zemřel, herec se o tom dozvěděl během natáčení. „Smrt otce mnou hodila o zeď. Zrovna jsem točil a hrál zábavnou scénku, přesto jsem v tom musel pokračovat,“ svěřil Donutil, který nakonec vystudoval brněnské JAMU.
V ohrožení života
Neměl to však snadné. Od svých osmnácti let se herec potýkal se zdravotními problémy. Trpěl závažnou neurologickou poruchou, která byla závažná a dlouhá a trvala přes pětatřicet let. Dlouho lékaři nemohli přijít na to, co mu je, a mluvilo se o epilepsii. Herec upadal do bezvědomí a míval záchvaty. Kvůli tomu se léta ani nedotkl alkoholu. Jeho stav se zhoršil v době, když se později přestěhovali do Prahy. Šel k lékařce, která ho málem zabila. „Bez toho, aby mě prohlídla, mi nasadila léky, po kterých to bylo všechno ještě horší,“ svěřil herec. Až jeho herecký kolega Josef Vinklář (†76) mu doporučil profesora, který ho podrobně vyšetřil a stanovil diagnózu. „Když se podíval na seznam toho, co beru, jen prohlásil: Kdybyste přišel za tři týdny, dopadlo by to špatně. Nasadil mi léčbu a už léta nevím o tom, že ta nemoc existuje,“ svěřil Donutil, který již v době studií spolupracoval s brněnským divadlem Husa na provázku. Po absolutoriu tam pak nastoupil do stálého angažmá, v němž setrval do roku 1990. Právě tam exceloval společně se svým spolužákem Bolkem Polívkou (76), se kterým si později zahrál v legendárním snímku Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag, kde si střihnul roli právníka Ulricha. Hlavou rodiny byl pro změnu ve filmu Pelíšky, kde hrál důstojníka Bohouše Šebka. Za svoje herecké umění byl v roce 1998 oceněn Českým lvem. Sošku dostal za nejlepší vedlejší mužský herecký výkon ve filmu Pasti, pasti, pastičky. Nezapomenutelnou roli ztvárnil také v Černých baronech, kde hrál poručíka Troníka. Jednu z výrazných vedlejších rolí, kněze, ztvárnil v roce 2003 v na Oscara nominovaném snímku Želary. V roce 1990 se stal Miroslav Donutil členem činohry souboru pražského Národního divadla.
S jedinou ženou - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 19.
