Miluše Bittnerová (48): Dnešní době moc nerozumím...
Pamatovat si ji můžete například jako vrchní sestru Elišku Slavíkovou v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, předtím si zahrála třeba v seriálu Ulice. Miluši Bittnerovou (48) ale zcela jistě zastihnete i na divadelních prknech. Nově začala účinkovat v Divadle Broadway v muzikálu Andělé. Do toho se živí moderováním a věnuje se také dabingu. Soukromí si herečka střeží. S manželem Reném (53) budou brzo devět let spolu a mají šestiletou dceru Bettynku. Proč dalo tělo Milušce stopku? Čeho se děsí? A komu se musela omluvit?
Miluško, nově jste začala hrát v Divadle Broadway. V čem vás tam můžeme vidět?
„V muzikálu Andělé, což je představení s hity 90. let. A devadesátky jsou léta, která jsem prožívala na druhém stupni základní školy, pak hlavně na gymplu a následně na DAMU. Jsou to taková ta nejlepší léta, co zažíváte, kdy se formujete, a do toho vám zní některé písničky, na které už v životě nezapomenete. Tím muzikálem jsem se vrátila do těch dob i do toho, kterou tu písničku jsem měla ráda a kterou ne.“
Jakou roli v muzikálu hrajete?
„Hraju Gitu, andělku. Jsem ráda, že jsem k těm andělům konečně už dospěla. Člověk totiž asi musí zestárnout, aby dostal roli anděla. (směje se) Gita je komická postava, není úplně nejchytřejší, ale je to hodná holka.“ (usmívá se)
Baví vás to?
„Celá tahle záležitost je pro mě nahlédnutí do úplně jiného světa, než ve kterém normálně žiju. Co se týká divadla, tak se posledních zhruba deset let pohybuju v malých souborech s lidmi, které moc dobře znám a považuju je trošku i za moji rodinu. Podařilo se nám udělat takové uskupení s Ivo Šmoldasem, Míšou Kuklovou a Mirkem Šimůnkem a ještě s pár dalšími kolegy, kdy hrajeme představení ve čtyřech nebo i ve dvou a je to bezvadné. Nejen, že mě to baví na jevišti, ale i v zákulisí. A teď jsem vlezla na Broadway do něčeho, kde je padesát lidí, které všechny stále ještě neznám příjmením. Každá role je alternovaná třikrát a pro mě je to zmatek. Na druhou stranu taková návštěva někde jinde, má něco do sebe. Zatímco v těch jiných představení po celou dobu téměř neslezu z jeviště, tady ano. A vlastně si na to zvykám a přemýšlím, co budu dělat. (směje se) Chtěla jsem také zažít, jaké je zkoušení s Michalem Suchánkem, a když je to navíc scénář, který píše Suchánek a Petr Kolečko, to je prostě a priori zajímavý.“
Kolik představení obecně do měsíce teda máte?
„Teď je to zlé, teď je toho hodně. Když byla dcera menší, tak jsem byla hrdá, že mám na ni čas a všechno tak nějak zvládám, ale momentálně tolik neuspávám. Ale ono to zase bude lepší.“
Takže náročné období...
„Ještě jsem do toho měla zkoušet jednu věc a připravuju další projekty, ale něco jsme museli nakonec odložit, protože mě zradilo zdraví. Nahromadilo se toho tolik, že mi tělo řeklo stop. To je ale problém nás ženských, že si říkáme, že zvládneme všechno. Je fajn, že o tom začínáme mluvit i nahlas, že toho máme prostě moc. Nejvtipnější na tom ale je, že nás k tomu ani nikdo nemusí nutit. My si to prostě říkáme, že všechno zvládneme. Mě před koncem zkoušení zdraví zradilo, chytla jsem virózu a dostala jsem fakt stopku. Nepřeprala jsem to ani silnou vůlí. Takže jsem musela nějaké věci zastavit, což mě na jednu stranu hrozně mrzí, ale na druhou stranu vím, že už to nejde jinak a potřebuju se zase dát dohromady.“
Momentálně tedy pracujete na tom, jak vyvážit profesní a osobní život?
„Makám na sobě. Samozřejmě představení, které mám, tak hraju a točím, co točit mám, ale nenabírám nové věci. Potřebuju někde ubrat. Na chviličku se zastavit.“
Dcera to jistě ocení...
Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 19.
