Marek Němec (44): Preferuju romantiku, to se nezmění!
Vybavit si ho můžete jako doktora Davida Hofbauera ze seriálu Sestřičky nebo 1. mise, pamatovat si ho můžete také ze seriálu ZOO nebo třeba z filmu Jak přežít svého muže. Velkou část svého pracovního života tráví Marek Němec (44) i v divadle, a to nejen jako herec, ale také režisér. Navíc spolupracuje s Českou televizí na pořadech pro děti. Další novou roli, tentokrát moderátorskou, přijal nedávno. Stejně jako jeho kolegyně Adéla Gondíková (52) a Tereza Kostková (49) provází rozhlasovým pořadem Blízká setkání na stanici Český rozhlas Dvojka. Štěstí našel i v soukromém životě. Je hrdým tátou školáků Matěje a Rozárie, které má se svojí bývalou ženou Johanou. Loni se podruhé oženil. Jeho současnou manželkou je Petra Hebká. Ve volném čase se rád poznává nová místa nebo zahradničí.
Marku, nedávno jste se stal novým moderátorem rozhlasového pořadu Blízká setkání na Českém rozhlase Dvojka. Jak k tomu došlo?
„Zavolal mi Tomáš Vacek a zeptal se mě, jestli bych to nechtěl dělat, že ví, že ne, ale jestli bych přece jen nechtěl. A já jsem chtěl. (směje se) Domluvili jsme se, že budeme startovat s jedním hostem týdně, a od dubna už jedeme dvakrát týdně, v pondělí a v pátek. Co si budeme, ta příprava je velmi důležitá. Máme samozřejmě skvělé editory a editorky, ale přijde vám osmdesát stran textu, a tím se člověk musí nějak proklestit ještě nad rámec všech dalších povinností. Takže i z toho důvodu jsem se potřeboval dostat, řekněme, do nějaké zdravé rutiny. Teď to dělám a je to nesmírně zábavná činnost.“
Už jste sám dal spoustu rozhovorů. Jste radši v pozici toho, kdo se ptá, nebo zpovídaného?
„Abych řekl pravdu, jsem nakrmený z pozice zpovídaného, takže mě teď baví se spíš ptát a vymýšlet myšlenkový tok, kudy se rozhovor bude ubírat. A protože jsem přirozeně zvídavý, tak je to pro mě i trošičku splnění snu, protože pracujete s pamětí, zároveň se dozvídáte o spoustě úžasných lidí. Jste nuceni proniknout do podstaty, získávat si informace... Je to zase pootevření trochu portfolia, které s herectvím vlastně souvisí.“
Měl jste na začátku nějaké obavy vést rozhovor?
„Ne, to ne. Zatím nemám žádnou odstrašující zkušenost, že bych musel někoho krotit ve slovníku nebo v čase. Ale máte tam pěti nebo šestiminutové bloky, to znamená, že se člověk opravdu musí snažit odpověď z toho člověka dostat. A on se vám začne košatě rozpovídávat, že se dostanete ke spoustě zajímavých věcem a následně i k otázkám, které ještě častokrát nikdy nebyly položeny. Pak je zase škoda ho přerušovat. Je to takový boj s časem.“
Poslouchal jste Blízká setkání ještě dřív, než jste se stal jejich moderátorem?
„Poslouchal, ale ne denně. Člověk nemá v naší profesi pevný režim, abych měl tu možnost, ale o tom pořadu dlouhé vím a je to formát, kterého si vážím. Je to poměrně dlouhý rozhovor, možná jeden z nejdelších pro toho hosta, aby se blízce otevřel.“
Vybíráte si sám, koho si pozvete?
„Vyslovil jsem nějaká přání a ta byla vyslyšena, ale samozřejmě nemám úplně šanci si všechny vybírat. Mám tipy a nápady, ale nechávám pracovat editorky, abych se v té rutině zajel.“
Ptal jste se na rady svých kolegyň Adély nebo Terezy?
„Neptal, ony mluví samy. (směje se) Jak Adéla, tak Tereza jsou velmi schopné, umí mluvit a rozhovor vést. Všechno mi tak nějak řekly a víceméně mě uklidňovaly, ale věřím, že se do toho dostanu rychle.“
Spolupracujete také s Českou televizí na dětských pořadech, letos jste už podruhé v rámci Noci s Andersenem četl dětem na Českém rozhlase Rádia Junior. Spoustu pohádek jste určitě přečetl i doma svým dětem?
„Kaskády jsem toho navyprávěl, hlavně jsem tisíckrát modifikoval známé pohádky, protože miluju ten moment překvapení. Vždycky mám pocit, že to dítě už přesně ví, kam mířím, a já pak udělám zatáčku a úplně to žánrově střihnu. Najednou prostě v pohádce o Šípkové Růžence zazní slovo mercedes a v ten moment vím, že i já mám jít spát.“ (směje se)
Kdo doma četl vám? Nejen to se dozvíte v tištěném APŽ číslo 17.
