Martha Issová (45) - Nejtěžší roky prožila na konzervatoři!
V dětství mezi ostatní moc nezapadala, a to i kvůli syrským kořenům. Nakonec se i přesto stala jednou z našich skvělých hereček. Martha Issová (45) se do filmové historie zapsala rolí legendární olympioničky Dany Zátopkové (†97), ale srdce diváků si získala i jako kudrnatá Bohdanka z pohádky Sedmero krkavců. Vytouženou sošku Českého lva si však odnesla za mimořádný počin v minisérii Dukla 61 a za vedlejší roli ve filmu Buko, kde si zahrála roli autistické knihovnice. Touto rolí si splnila svůj herecký sen. Konzervatoř přitom Issová nedostudovala. Prožívala tam prý opravdová muka.
Issová se narodila 22. března 1981 v Praze do rodiny herečky Lenky Termerové (78) a filmového režiséra syrského původu Morise Issy (81). Ještě má staršího bratra Filipa (47), který je televizním a filmovým střihačem. Martha vyrůstala v Praze, ale když jí byly čtyři, poprvé navštívila Sýrii. „Dodnes si tu cestu pamatuju velmi silně. Ne celý její průběh, ale intenzivně si vybavuji různé malé zvláštní chvilky,“ přiznala Issová, která se díky svým kořenům už jako dítě odlišovala od svých vrstevníků. Snažila se zapadnout mezi své spolužáky, ale někdy to byl oříšek. „Cítila jsem to především v nějakém svém temperamentu a vždycky jsem měla touhu zapadnout, které logicky musel předcházet pocit, že nezapadám,“ svěřila. Měla štěstí, že vyrůstala v harmonické rodině. Vždycky byla pro ni pospolitost důležitá. Když měla trávit nějaký čas bez svých blízkých, hroutila se z toho. „Jako dítě a později i jako teenager jsem byla nerada sama. Samota mě v podstatě děsila,“ přiznala.
Měla alter ego
Umělecké geny v sobě nezapřela už jako dítě. Ráda hrála nejrůznější scénky a ke svojí mamince jako malá promlouvala hlasem chlapečka Honzíka, kterého si vymyslela. Vytvořila si prostě svoje dětské alter ego a tuhle roli hrála, když chtěla svoje blízké rozveselit. „Já o sobě v mnoha směrech docela pochybuju, ale to, že jsem se pro herectví rozhodla správně, cítím velmi jasně. Opravdu je to něco, co mi v životě přináší obrovskou radost. A zřejmě se to zrodilo tehdy v dětství, kdy jsem začala vnímat, že můžu dělat lidi, které mám ráda, šťastnými skrze to, jak pozoruju svět nebo jak třeba můžu zprostředkovat určité emoce,“ vysvětlila. Její matka Lenka Termerová ale nebyla nadšená, když jí Martha oznámila, že se chce stát herečkou. I přes její odpor však nastoupila na konzervatoř. Již v prvním ročníku dostala roli v televizní pohádce O princezně, která nesměla na slunce. Královnu jí zde hrála právě Termerová. „Poprvé to bylo s Marthou na place zoufalé. Cítila jsem za neuvěřitelnou zodpovědnost. Dokonce jsem byla schopná dělat, že to není moje dcera, aby si někdo nemyslel, že ji chci protežovat,“ přiznala Termerová. Pak se ale Martha rozehrála. O dva roky později se objevila v další televizní pohádce Františka aneb o zelených svících a Černé Matce boží. Na stříbrném plátně debutovala v roce 1999 v olbrachtovské filmové adaptaci Karla Kachyni Hanele. Pak přišly hned tři další filmové nabídky, což se ovšem podepsalo na studijních výsledcích mladé herečky.
Více v tištěném APŽ číslo 16.
