Marek Ztracený (41): Jsem rád, že se za mě syn nestydí!
Jeho písničky zní napříč všemi rádiovými stanicemi, koncerty vyprodává neuvěřitelnou rychlostí a své fanoušky rád překvapuje. Zpěvák Marek Ztracený (41) si už několik let drží své místo na české hudební scéně a jeho plány jsou i nadále velké. Navíc píše písně také pro své kolegy. Dvě z nich, které napsal pro Hanu Zagorovou (+75), už od září budou moci lidé slyšet v Divadle Kalich, které uvede muzikál Biograf láska 2: Nový příběh. Ten volně navazuje na první, věnovaný právě zpěvaččiným hitům, a připomene její nedožité 80. narozeniny. Marek bude u toho, pravděpodobně s ním dorazí i jeho manželka Marcela (40) a syn Marek (14). Co Marek řekl o kolegyni? Na koho je hrdý? A jaká je jeho nová vášeň?
Marku, 6. září bude premiéra muzikálu Biograf láska 2: Nový příběh, kde zazní, mimo jiné, i dvě vaše písničky, které jste napsal pro Hanu Zagorovou. Co jste na to říkal?
„Pamatuju si moment, kdy mi říkali, že písničky, které jsem pro Hanku složil, by si přála mít v muzikálu. Nestihlo se to do toho prvního a není to tak dlouho, kdy jsem se dozvěděl, že bude pokračování toho muzikálu a že se Hanky sen splní. Ptali se mě, jestli bych byl pro. A já jsem ani na sekundu nepřemýšlel o ničem jiném a řekl jsem, že ano, protože to pro mě hodně znamená. Pamatuju si přesně, kdy jsem si písničky skládal, když jsem je Hance posílal, co říkala... Jsem moc rád, že u toho budu, až bude premiéra.“
Které písničky to konkrétně jsou?
„Jedná se o písničku Nemám strach a o písničku Jsem, jaká jsem. Ty přímo popisují Hanku v mých očích, jak vypadala, jaká byla. Trochu jsem se bál, když jsem jí je posílal, jestli z toho třeba nebude nesvá a tak. Ale ona to přijala nádherně a říkala, že tohle je prý přesně tak, jak by ji napsala ona.“
Chodil jste si k ní někdy pro radu?
„My jsme za ní chodili spíš si dát šampíčko, které měla ráda, a popovídat si. A mluvili jsme úplně o všem, o tom, jak začínala, to mě hrozně zajímalo, protože ona si prošla vším tím, čím já si občas procházím. Ona už to měla v uvozovkách a v dobrém slova smyslu za sebou a věděla o tom, jak to chodí... A mě zajímal její názor, protože si myslím, že některé věci jsou pořád podobné, ať se staly v roce 1970 nebo 2015. Vždy byl zajímavý její pohled na věc, ona byla v některých věcech hodně vyklidněná, zatímco já je řešil až hystericky a byl jsem z nich nervózní. Ona se smála a říkala: Prosím tě, za 14 dní o tom nevíš. A to mě vždycky jako uklidnilo.“
Pojďme teď blíž k vám. Po koncertech v Edenu jste si dal na pár let pauzu kvůli rodině. Co teď připravujete nového?
„Loni jsem se vrátil s velkým turné a bylo to úžasné. Bylo fajn si pauzu udělat, nadechnout se a zažít to znovu. Měl jsem pocit, jako bych začínal. A letos jsem vymyslel něco, co jsem doufal, že fanoušci ocení. A s koncertem na Letenské pláni to vypadá velice nadějně. Nejde mi o to udělat monstrózní věc, spíš chci, aby lidé zažili něco, co nejde jinde zažít. To mě hrozně baví. Na jeden den chci, aby moji fanoušci byli světoví, jako když tam byl Michael Jackson a Rolling Stones. Pak se třeba zase vrátím k jiným koncertům, ale strašně se na to těším a je to můj velký sen a fanoušci to naštěstí kvitují, za což jim chci poděkovat.“
Třikrát po sobě jste vyprodal Eden, na stadion teď míří i vaši kolegové se svými koncerty. Stal jste se tak nějak tím, kdo určuje další level, kam zamířit. Vnímáte to tak?
„Já bych to všem přál a já bych byl první, kdo by si koupil lístky. Je to skvělé pro českou scénu a pro diváka jako takového. Měl jsem pocit, že léta zpátky byla vrchol právě 02 arena, což bylo skvělé. Ale když vidím, jak se to posouvá a je víc kapel, tak jsem rád. Asi jsem byl ve spoustě věcí první, ale říkám to opravdu s velkou pokorou, protože mně taky inspirovalo spoustu muzikantů v minulosti. A je skvělé vidět, že jde i v Česku dělat koncerty a show ve velkém, dělat je moderně a já jsem šťastný, že jsem mohl být takový. Že jsem třeba někde pootevřel dveře.“
Další stanice bude, jak jste už zmínil, Wembley?
„Teď mám zrovna pocit, že už nikdy nic velkého dělat nechci. Ta Letenská pláň je strašně náročná po všech stránkách, produkčně, ekonomicky a tak. Takže už se těším, až tam vlítnu a bude to skvělé. Ale v tuhle chvíli jsem svým blízkým říkal, jestli něco takového ještě vymyslím, tak vezměte kytaru a praštěte mě s ní po hlavě.“ (směje se)
Jak velký tým máte kolem sebe?
VÍCE ČTĚTE V TIŠTĚNÉM APŽ ČÍSLO 16.
