Jaroslava Obermaierová slaví 80 - Nechce bilancovat ani se ohlížet do minulosti...
Dokud jí slouží nohy a paměť, tak se nad svým věkem nezamýšlí. Jaroslava Obermaierová slaví 10. dubna osmdesátiny, ale jak sama přiznala, věk je pro ni jen číslo a nechce se jím zaobírat. Zásadně nebilancuje a nechce se vrtat ani ve své minulosti. Jediné, co by ve svém životě změnila, je to, že by se nikdy nevdávala. Její manželství totiž trvalo pouhé dva roky a muž ji trápil. Rozvod byl pro ni tím nejšťastnějším dnem. Jediné, co herečku mrzí, že pořádně nepoznala svého otce. Nevzpomíná si s ním na žádný rozhovor. Dodnes ji však pronásleduje ve snech.
Jaroslava Obermaierová patří mezi naše legendární herečky. Zahrála si ve filmech a seriálech jako Byl jednou jeden dům, Což takhle dát si špenát a zazářila i v seriálu 30 případů majora Zemana. Poslední léta si ji však diváci vybaví jako prostořekou drbnu Vilmu Nyklovou z nekonečného seriálu Ulice. Tam se sice už objevuje málo, ale i za to je vděčná. Bojí se totiž, že kdyby přestala pracovat, začala by chřadnout. „Herectví mě nutí být neustále v pozoru a mezi lidmi. Jakmile se člověk zastaví a sedne si do křesla, je konec,“ je přesvědčena Obermaierová, která je také skvělou dabérkou. Za dlouhodobé mistrovství obdržela Cenu Františka Filipovského. Sama se však za nějakou legendu nepovažuje. „Obdivovat by se měli lékaři a vědci. Vždyť já jsem nic moc neudělala, jen nějaký seriál či film,“ tvrdí skromně. Možná i proto nehodlá slavit ani svoje jubileum. Nepřijde jí to nijak důležité. „Svůj věk jsem se rozhodla prostě ignorovat. Navíc, já zásadně nebilancuju, protože mám pocit, že by to dopadlo špatně. Žiju tím, co je teď. Minulost už stejně nezměním, tak proč se v ní vrtat?“ myslí si Obermaierová, která to opravdu v životě neměla snadné a musela se pořádně otáčet. Proto se ani na chvilku nekouká zpátky. Nejraději by na to všechno zapomněla.
Smutek kvůli otci
Obermaierová už v dětství neměla ustláno na růžích. Její rodiče se rozvedli, když jí byly pouhé čtyři roky. Vychovávala ji hlavně babička. S mámou bydlely u babičky na pražském Žižkově. A právě babička ji vedla k umění. Jako malá Jarka dělala balet a už v deseti letech ztvárnila dětské role v Národním divadle. Jenže balet jí pak nevyšel a ani zpěv, který měla jako druhý v záloze. „Balet mi nevyšel, na zpěv jsem zase neměla dost dobrý sluch, tak herectví bylo jediný, co mi zbylo,“ přiznala. Přestože se nerada ohlíží do své minulosti, přiznala, že na jednoho muže přece jen myslí celý život. A to na svého otce. „Po rozvodu se tatínek občas se objevil. Vídala jsem ho nepravidelně jednou za čtrnáct dní. Dodnes mi je to hrozně líto,“ svěřila. Více se sblížit ani nemohli. „Tatínek brzy umřel. Já ho přežívám o čtyřicet let. Když zemřel, měl něco po čtyřicítce. Je mi líto, že si nevzpomínám na žádný dialog s ním. Pamatuju si akorát na jednu věc a to na to, jak jsme spolu chodili na procházky do pražské Stromovky,“ řekla smutně oslavenkyně. Odtajila také svoji třináctou a snad tu nejbolestivější komnatu. Dodnes se jí totiž s tatínkem zdají sny. „Pronásleduje mě živý sen. Tatínek jde se mnou po té Stromovce a pak mi řekne, že si budeme hrát na schovávanou. Schová se mi za strom a já ho nemůžu najít. Ten sen se mi jeví x let a dobře si ho pamatuju,“ prozradila v pořadu Alex a host v éteru Českého rozhlasu. Ze svého života nejraději herečka vzpomíná na období mezi pětadvacátým a pětatřicátým rokem. V té době byla sexsymbolem a dařilo se jí i na plátně. Její fotky zdobily nejednu pánskou skříňku v šatně. Hned ve své první roli se svlékla, ale pro ni, jako tehdy mladou začínající herečku, to nebylo nic příjemného. Pro dobro věci, jak sama říká, ovšem překonala stud a ve filmu Souhvězdí Panny se odhalila. Tam to podle ní mělo smysl a dodnes na to vzpomíná. „Tuhle životní dekádu bych si klidně zopakovala. Dál už bohužel ne,“ přiznala.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 15.
