Anna Kulovaná (44): Hudba a tanec jsou pro mě svoboda!
Díky své výšce i vysportované postavě si mohla dovolit dělat modeling, to bylo ale ještě před jejím studiem. Herečka Anna Kulovaná (44) se později přihlásila na konzervatoř, kde se věnovala milovanému tanci a s tím spojené hudbě, u které relaxuje dodnes. Vždycky ale snila o tom, že bude hrát, a tak po studiu tance začala docházet na Vyšší odbornou hereckou školu. Zde se seznámila i se svým životním partnerem, uměleckým divadelním šéfem Lukášem Burianem (47), se kterým má dvě dcery, šestnáctiletou Žofii a o tři rok mladší Vojtěšku. S ním se profesně dnes potkává hlavně v Divadle Radka Brzobohatého, které je pro ně nyní takovou domovskou scénou. Co řekla Anna o jejich seznámení? Jak přistupují k herectví její děti? A kde ji v létě téměř s jistotou potkáme?
Aničko, byla vaše výška 182 cm jako pro herečku vždy výhodou?
„Dneska už si myslím, že je to pro mě výhoda, protože s tělem umím i nakládat, díky tomu, že jsem dělala tanec. Ale obecně si myslím, že to spíš výhoda není. Pro herečku je lepší být trochu menší, hodit se k širšímu spektru partnerů a být taková, řekněme, univerzálnější. Častokrát jsem totiž zažila, když jsem byla na castingu na roli, že mi řekli, že už mají vybraného partnera, a ten je o hlavu menší, takže bohužel tu roli nedostanu. Já jsem to ale vlastně nikdy nějak neřešila, a čím jsem starší, tak mám pocit, že lidé mi dělají komplimenty. Ale chlapi třeba se mě dřív spíš báli. (usmívá se)“
V Divadle Radka Brzobohatého se potkáváte i s vaším životním partnerem. Jste za to ráda?
„Myslím si, že se díky tomu v té práci hodně chápeme. Víme, co si ta práce časově i energeticky žádá, což by možná mohl být problém, kdybychom měli toho druhého partnera z úplně jiné branže. Myslím, že by docházelo k více nesrozumitelným věcem. My si takhle můžeme o té práci doma popovídat, probrat ji, tak myslím, že je to fajn.“
Berete si často práci domů?
„Můj muž doma pracuje neustále. (směje se) Třeba teď připravuje muzikál Snowboarďáci, který měl před pár dny premiéru, takže toho bylo hodně a ještě do toho projektu zapojil i naši starší dceru, tak o to víc.“
Kolik jí je let?
„Šestnáct. Studuje filmovou a animační tvorbu, takže ne přímo herectví, ale zůstala tak nějak v oboru. Je docela intelektuální a zároveň výtvarně schopná, umí dobře psát, tak asi něco podědila.“ (usmívá se)
A mladší se věnuje čemu?
„Ta hraje hodně aktivně volejbal, je víc sportovně založená, hodně je po mně. Ale taky už má nějakou zkušenost s natáčením. Obě dcery hrály například ve filmu o Smetanovi, kde hrál Jan Neužil. Nedávno jsem mladší dceru přihlašovala do agentury, protože by chtěla i dál něco zkusit, tak uvidíme. Ale obě holky to spíš berou tak, že by si hraním přivydělaly nějaké peníze, než že by se tím živily. Moc dobře totiž vědí, jak těžký život herců je.“
Mluvíme o muzikálu, vás provází hudba taky odmalička. Léta jste k tomu tančila...
„Určitě. Myslím, že jsem si hodně brzo uvědomila, že hudba dokáže měnit úplně pohled na svět. Že si něco pustím a den se mi úplně převrátí naruby, protože může dostat dobrý, anebo i hodně negativní náboj. Proto jsem vždycky kombinovala pohyb a tanec s hudbou, která mi vždycky zlepšovala náladu. Ale musím si na to dávat pozor, protože třeba v zimních měsících, když si pustím něco tklivého, se mi může taky udělat špatně. Emočně mě hodně ovlivňuje.“
Jak jste se tedy pak ocitla u herectví?
Nejen to se dozvíte v tištěném APŽ číslo 12.
