Olga Menzelová (48): Životem si jdu, jak já chci!
Nerada se vzdává a jen tak ji něco neodradí. Mluvíme o producentce a zakladatelce Nadačního fondu Jiřího Menzela Olze Menzelové (48), které vůle a odhodlanost pomohly k tomu, aby se věnovala práci, která ji baví. Už od střední školy byla zvyklá přivydělávat si na brigádách, a díky tomu se naučila, jak se postarat sama o sebe. Dnes se jí nabyté zkušenosti hodí nejen při pořádání výstav, ale i v soukromí. Žije si svůj život přesně podle sebe. A k tomu vede i své tři děti, Annu (17), Evu Marii (10) i nejmladšího Alberta (5), jehož otcem je egyptolog Miroslav Bárta (56). Jak dnes Olga žije? Co ji v cestě za kariérou pomohlo? A čemu se naučila od Jiřího Menzela (+82)?
Olgo, patříte mezi ženy, kterým se v kariéře podařilo uspět. Chodí k vám ženy pro radu?
„Já si jdu životem tak, jak já chci. V tom je zřejmě určitý svéráz. Ale ono to není nic lehkého žít si svůj vlastní život, protože spousta žen podléhá tomu, jak by na ně mělo být nahlíženo okolím a co se od nich očekává. A snadné to není. Koneckonců říkal to i Miloš Forman, že nejcennější, co člověk může mít, je žít si svůj vlastní život. A možná v tom jsem třeba některým ženám inspirací…“
Každopádně si vás vybrala mentorka a koučka Lenka Helena Koenigsmark za kmotru své nové knihy Budujte svou odolnost. Pro koho je podle vás kniha především určená?
„Je to užitečná kniha pro mnohé z nás, protože člověk, jak se učí a jde životem, tak spoustu věcí zapomene. A Lenka má v knize takové jednoduché rady, nepopisuje jen problémy, ale také, jak se s nimi popasovat. Dnešní doba je tak strašně složitá, že každá takováhle knížka, která není objemná, ale je tak akorát do kabelky, může být užitečnou rádkyní mnohým z nás. Takhle to vnímám.“
Dostala jste se v životě taky do situace, kdy jste nutně potřebovala radu?
„Ano, tu jsem velmi potřebovala, když Jirka (režisér Jiří Menzel – pozn. redakce) vážně onemocněl a rok byl po nemocnicích a po té po různých rehabilitačních ústavech, ale nikam to nevedlo. Tehdy jsem se rozhodla, že ho vezmu domů, ale neměla jsem vůbec žádné zkušenosti. Nebyla tady žádná domácí péče, která je tu dnes, protože to byl rok 2017. Takže jsem všechny profesionální pečovatele sháněla sama. Byla to těžká doba, protože jsem nevěděla, na koho se obrátit, kdo by mi pomohl a řekl, jak to udělat správně. A vzít někoho, kdo je v podstatě na hadičkách domů, bylo strašně náročné. Ale měla jsem štěstí. Našla jsem báječné profesionály, kteří se na dva roky staly součástí naší rodiny.“
Kniha by podle autorky měla pomoci i ženám na kariérní cestě. Měla jste vy profesní cestu snadnou, nebo jste se potýkala s nějakými problémy?
„Když jsem začala dělat výstavy, věděla jsem, že se potřebuji stále vzdělávat a přihlásila se na produkci na DAMU. Cítila jsem se nedostatečná v té profesi. Nevyznala jsem se v účetnictví, v právu a v mnohých dalších aspektech této profese, které se týkaly produkce, a proto jsem se na školu přihlásila, abych tu práci mohla dělat dobře. Trochu jsem si tu cestu zvolila obráceně. Nejdřív jsem začala dělat práci, která mě hodně bavila, a pak jsem se teprve přihlásila na školu, která mě v tom zdokonalila.“
Povězte, Olgo, jak se vám nyní daří? Jaké máte nejbližší plány?
„Mám se dobře. Aktuálně chystám 23. dubna velkou benefiční večeři pro Nadační fond Jiřího Menzela, který se stará a jako jediný fond v České republice pravidelně měsíčně přispívá umělcům, kteří nemohou už vykonávat svoji profesi. Takže o ně pečujeme, staráme se, aby se měli lépe, protože péče je především o pravidelnosti. A jako každý rok děláme tuto krásnou benefiční akci, jejíž stoprocentní výtěžek půjde zase lidem, kteří naši péči potřebují.“
Taková práce vyžaduje i odpočinek. Hodně jste vždycky cvičila, trvá to?
„Sportuju pořád. Bez toho bych se neobešla, protože je to důležité pro mentální i fyzickou pohodu. A když se člověk pomalu blíží do menopauzy, tak cítím, jak se čím dál hůř udržuje svalová hmota, jak je to složité období v životě ženy. Dá se s tím vyrovnávat různě. A jedna z dobrých možností je právě sport.“
Chodíte tedy do posilovny, nebo se věnujete něčemu klidnějšímu? Nejen to zjistíte v tištěném APŽ číslo 11.
