Simona Stašová (70) o kamarádovi Miroslavu Donutilovi (75) i nové roli babičky...
Je jednou z nejlepší hereček u nás. Zahraje stejně bravurně komediální, tak vážnou roli. Řeč je o Simoně Stašové (70), mezi jejíž nejlepší přátele a kolegy patří neméně legendární herec Miroslav Donutil. Simona ho poprvé zaznamenala už v roce 1978 a od té doby je spojuje nejen stejná profese, ale především velké přátelství. Proto Stašová nebude chybět ani na jeho jediné oslavě k jubilejním 75. narozeninám, kterou uspořádal a pro lidi bude živě vysílat z Národního divadla Český rozhlas 2 v den jeho narozenin, v sobotu 7. února v rámci rozhlasové pořadu Tobogan. Jak začalo přátelství Simony s Miroslavem Donutilem? Čím se jí vryl do života? A jaké má plány dnes s dvouměsíčním vnoučkem Toníčkem?
Simono, když se řekne Mirek Donutil, co vás první napadne?
„Dnes už letitý kamarád. Spolehlivý. Upřímný. Laskavý. Kluk, se kterým se v těžkých dobách neztratíte.“
Jak dlouho už jste přátelé, sedli jste si hned od začátku?
„Mirka Donutila jsem zaznamenala mnohem dříve než on mě. V roce 1978, to mi bylo 23 let, byla jsem v divadle E. F. Buriana, hrála jsem pořád ještě malé role a Mirek natočil Baladu pro banditu. Nádhera. Obdivovala jsem ho s Ivou Bittovou, pochopila jsem, že vidím výjimečné herce, výjimečné lidi. V roce 1990 jsem Mirka viděla na jevišti Národního divadla v Čechovově Strýčkovi Váňovi, a byl to také zážitek. Pak už jsem si Mirka hlídala jako herce, který mě definitivně zasáhl a od kterého bych se mohla něco naučit.“
Co byste u Mirka vyzdvihla jak u herce a co u člověka?
„Víte, ten herecký náš život je jednou nahoru, jednou dolů. Někdy se vám daří, někdy ne. Nikdy nemáte jistotu, že si na vás někdo vzpomene. Než si lidé všimli Pelíšků a stal se z nich jeden z oblíbených filmů a než si mě všimli režiséři, trvalo to pár let. Nikdy není nic ihned. A v té době začal Mirek točit svůj pořad 3 + 1 s Donutilem a pochopitelně si mohl vybrat své partnery. Tenkrát mi dal důvěru a natočila jsem s ním osm mikrokomedií, osm různých charakterů, osm jeho manželek. Nevím, jestli jsem mu za to někdy dostatečně poděkovala, ale on byl ten, který mi dal tu potřebnou důvěru v sebe sama. Víte, hrát s Mirkem je požehnání. Je to herec z oka do oka, z duše do duše. Stačí se uvolnit, vnímat ho, napojit se na něj, dívat se do těch jeho očiček a reagovat.“
Předpokládám, že jste si byli nejblíž a nejvíc jste se poznali na natáčení Pelíšků...
„Ano, to určitě. To byla obrovsky šťastná ruka režiséra Honzy Hřebejka, že dal dohromady tuto neuvěřitelně skvělou partu herců. Vlastně jsme nikdo z nás nic moc nehrál, prostě jsme spolu žili a náhodou u toho byla kamera a zaznamenala to. Já jsem se do toho tak vžila, že jsem skutečně měla pocit, že jsem součást té rodiny.“
Vyvedl vás Mirek Donutil někdy z míry?
„Ano. Bylo to právě v Pelíšcích, kdy si Bolek Polívka na poslední zkoušce těsně před klapkou vymyslel, že přijde s maminkou Stellunkou Zázvorkovou a bude mít v ruce prskavku. Mirek to okamžitě domyslel, že mi tu prskavku vetkne do drdolu. Geniální nápad. Jenomže teď to bylo na mě, abych jim ten skvělý nápad svojí reakcí nezkazila. Nic jsme už nezkoušeli a jeli naostro. Věděla jsem, že teď, nebo nikdy. A tak jsem se úplně vpila do očí Stellunky a sama pro sebe jsem si řekla, že to ten Mirek neudělá, že se bude bát, že mi uhoří vlasy. Udělal to a povedlo se.“
V sobotu 7. února budete jedním z hostů rozhlasového Toboganu, který bude věnovaný právě jeho jubileu a jeho osobě a bude se vysílat z Národního divadla. Co to pro vás osobně znamená?
„Potvrzení, že jsem mezi jeho blízkými lidmi, a to mě hřeje. Přátelství je v určitém věku, ve kterém se teď oba nacházíme, něco jako láska. Pamatuju si na jeden neuvěřitelně nádherný večer v restauraci v Třebíči, odkud Mirek pochází. Já jsem tam měla tenkrát představení, a pak jsme šli na večeři do tamější restaurace. Mirek tenkrát vzal svého tatínka na krásný výlet na místa, která miloval a chtěl se tam ještě podívat. Končili spolu právě v Třebíči v téhle restauraci. Tam jsme se náhodně potkali. Na ten večer nikdy nezapomenu. Mirek byl najednou malý kluk a celý ten čas byl věnován jenom jeho tatínkovi, který byl na něj tak pyšný a dojatý… Tam jsem nejvíc pochopila, kdo je Mirek Donutil a proč ho mají lidi tak rádi. Mimochodem Mirek to stihnul, pro jeho tatínka to byla jedna z posledních jeho cest.“
Co byste mu popřála? Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 6.
