Yvetta Simonová oslavila 97. narozeniny!
Zažila prezidenta Masaryka a první republiku. Bylo jí devět let, když T.G. Masaryk (†87) zemřel a ona tehdy stála u železničního mostu a mávala lafetě, která jela s prezidentem. Yvetta Simonová před pár dny oslavila svoje 97. narozeniny. Popřát jí přišla téměř celá rodina počínaje synem Tomášem Spurným (74) a nechyběla ani nejmladší pravnučka. Zpěvačka však oslavy příliš ráda nemá. Mrzí ji však, že jeden blízký člověk na jejích narozeninách přece jen chyběl. Letos na jaře Simonová ztratila svého přítele Josefa Zímu (†92). Je však alespoň ráda za to, že ještě naposled stihli společný oběd.
Yvetta Simonová slavila v domově seniorů, kde od loňského jara po úrazu pobývá. Zpěvačka má velmi ráda společnost, a tak byla vděčná za to, že za ní dorazilo tolik gratulantů. „S Yvettou jsem oslavil jejích 97 let, a to i s některými jejími blízkými příbuznými, počínaje synem a konče nejmladší pravnučkou. Poblahopřát přišla i ředitelka domova paní mgr. Dagmar Zavadilová. Yvetto, hodně zdraví a stále dobrou náladu,“ popřál oslavenkyni její kamarád, muzikant Pavel Skalický (76), který hraje v kapele Niagara country. S Yvettou jsou si velmi blízcí a často za ní jezdí. Proto nechyběl na její oslavě ani nyní. Zpěvačka dostala oblíbený jahodový dort, který si přála. Stejný měla i na svých 95. narozeninách, které slavila v Divadle U Hasičů. Ze svého věku však už takovou radost Simonová nemá. „Narozeniny jsou hrozný. Odjakživa. Nikdy to nebylo v klidu, vždycky bylo všude hodně lidí. A popravdě, za svůj věk jsem ráda jenom trochu. Už nejsem ve svém prostředí, nemůžu pracovat, a to mně strašně chybí. Publikum. Potlesk...,“ přiznala oslavenkyně. V domově seniorů si musela zvyknout. Má však svůj vlastní pokoj a je tam mezi ostatními obyvateli obdivována. Všichni jí moc přejí, aby se dožila stovky. Ona sama však z toho má legraci a o kulatinách mluví s humorem sobě vlastním. „Stovku dám. To trénuju obden,“ řekla se smíchem.
Zpívá pro spolubydlící
Yvetta vždycky byla samostatná, žila sama ve svém dejvickém bytě a jezdila všude tramvají. Nyní je však všechno jinak a nějakou dobu jí trvalo, než to pobrala. „Dlouho jsem tvrdila, že všechno zvládnu sama. Ale pak jsem zjistila, že už to prostě není ono. A tady jsem spokojená. Musela jsem si zvyknout na to, že jsem odkázána na pomoc druhých. Navíc důchoďáku říkám penzion. Takže jsem v penzionu a léta běží,“ svěřila. Ještě nedávno se snažila cvičit a praktikovala svůj oblíbený pilates. Každé ráno se musela rozcvičit, aby se vůbec mohla pohnout. Jenže pak se jí stal úraz, ona se po pádu zranila a s cvičením i s její kondicí to šlo dolů z kopce. Přesto se však nevzdala a nyní je v dobré kondici. „Snažím se cvičit fyzicky, ale už toho moc nenacvičím. Hodně jsem zhubla. Pořád ale chodím, i když to jde bídně,“ přiznala. Vždycky byla pro ni práce velmi důležitá. Byl to základ jejího života. Bez toho, aby mohla vystupovat, si neuměla život ani představit. Jenže i to se změnilo. „Už nechci zpívat. Klavír mám doma. A už to není ono. Nejde to,“ tvrdí zpěvačka. V létě však přece jen udělala výjimku. Nechtěla už zpívat, ale nakonec se nechala přemluvit. Společně vystoupila s hudebníkem Milanem Pitkinem (75) a náramně si to užívala. „Yvetta se na četná přání rozhodla v domově seniorů, kde pobývá, uspořádat koncert a slovem i písněmi připomenout, jak jsme po léta koncertovali u nás i na Slovensku. Kinosál byl zaplněn do posledního místa. Yvetta si povídání a hlavně písničky skutečně užívala. Přišel se podívat její syn Tomáš i vnučka Iveta. Po skončení jsme si ještě dvě hodiny podívali v kavárně,“ prozradil Skalický, který u toho nemohl chybět. Zpěvačka tehdy pookřála. A rozveselit potřebovala jako sůl. Když totiž na jaře odešel její letitý kamarád Josef Zíma, vzalo ji to.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 46.
