Jana Paulová (70): Nevěra je jen zkrat hormonů!
Nové životní nakopnutí. Jana Paulová (70) se před pár dny stala podruhé babičkou, a jak říká, větší štěstí ji ani nemohlo potkat. Prožije totiž něco zcela nového, o co před tím přišla. Její dcera Anežka (37) totiž svoji první holčičku přivedla na svět v Anglii, kde ji i vychovávali. Jenže nyní se rozhodli, že druhá dcera se nejen narodí v Praze, ale budou kousek od Paulové i bydlet. Herečka tedy všechno odsunula na vedlejší kolej, jen aby mohla být co nejvíc nápomocnou babičkou. Letos zároveň oslavili s manželem Milanem Svobodou (73) půl století lásky. Přestože zažili i těžké chvíle, nic je nerozdělilo. Ani rodina, která si jejich sňatek nepřála.
Skončila v lese
Půl století jsou spolu šťastní, ale jejich lásce nebylo přáno. Máma herečky si totiž nepřála, aby se dali do kupy. Když spolu v roce 1975 začali randit, hned první rande bylo průšvihem. „Loučili jsme se před domem a maminka z projíždějícího auta viděla, jak se s nějakým dlouhovlasým člověkem pusinkuju. Přišla jsem domů a ona mi vynadala do ku*ev…,“ prozradila herečka, která si po hádce sbalila své věci a utekla. „Vzala jsem si dvoje kalhotky, anglicko-český slovník a odešla jsem z domova. Asi dva týdny jsme byli u Milanových rodičů, kteří byli na horách. Pak nám Ondra Soukup půjčil byt po své tetě. Nedostatek rodičovské přízně nás dal dohromady a dá se říct, že ze vzdoru jsme spolu zůstali. A trvá to už pět dekád,“ vysvětlila. Maminka Svobodu nechtěla, protože si pro svoji dceru představovala někoho lepšího. Chtěla právníka nebo lékaře. Pak si ale hudebníka oblíbila a v roce 1977 byla svatba. To, co Paulovou s manželem drží léta pohromadě, je prý kromě lásky i humor. Právě ten je u ní tím základním pilířem. „Je důležité se umět tomu všemu, co vypadá dramaticky, pak zasmát. V silných emocích se člověk totiž někdy chová vážně vtipně. Jednou jsem se strašně naštvala a ublížená jsem se rozhodla, že odejdu z domu. Jenže bydlíme v lese, byl večer a já vyšla ven plná emocí. Došla jsem k dálnici, začínalo pršet, stále jsem byla naštvaná. Až když jsem si uvědomila, že na jedné straně je les s divočáky, na druhé straně sviští auta, tak jsem to zase otočila zpátky a nakonec jsme se tomu strašně smáli,“ prozradila v rozhovoru pro Marianne.
Důležitá je důvěra
Žádný vztah dle Paulové není ideální, ale je důležité se naučit vztahy opravovat a respektovat toho druhého. „Stejně jako se dnes neopravují spotřebiče, raději se vyhodí a koupí nové, tak to samé se dělá i se vztahy. Lidé se spolu musejí naučit žít. Každý je jinak vychovaný a každý přinese svou povahu. Paradoxně povahu, pro kterou toho člověka nejdřív milujete, a pak vás těmi stejnými vlastnostmi štve. Když chce žena z horolezce udělat bankovního úředníka, pak se diví, že není spolehlivý a není pořád doma,“ myslí si herečka. Svůj pohled má i na nevěru. Až tak dramaticky ji nevidí. Zdravý vztah nemůže fungovat bez důvěry. Ale i ztracenou důvěru lze ve vztahu podle Paulové obnovit. „Podle mě to úplně stoprocentně možné je. Nepochybuji o tom. Záleží na tom, co je pro vás v životě skutečně podstatné. Co je nevěra? Že si s někým vyměníte tělní tekutiny? Nebo že na někoho jenom myslíte? Vždyť je to jen zkrat a setkání hormonů, které už se nemá nikdy ani šanci zopakovat. Vy jste šťastný, že se můžete vrátit domů k člověku, kterého milujete. A ničit kvůli tomu vztah, ubližovat jemu nebo dětem…Nemusíme vědět všechno,“ tvrdí herečka s tím, že bychom měli být ve všem trpělivější a více přemýšlet. Především, pokud už nejsou lidé jen dva, ale mají děti. „Neměli bychom dětem dělat v životě binec,“ je přesvědčena čerstvá dvojnásobná babička.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 44.
