Rozhovor: Helena Dvořáková (46) o své roli policistky, zákeřné nemoci i sebelásce...
Od začátku září ji opět můžete pravidelně vídat jako psycholožku a policistku Janu Chládkovou v pokračování seriálu Kriminálka Anděl. Možná si ale herečku Helenu Dvořákovou (46) pamatujete i ze seriálů Kukačky, kde hrála farářku, nebo z Anatomie života. Její láskou je také divadlo. Rodačka z Brna vyrostla jako jedináček. Dnes má jednoho syna Jana, kterého porodila v roce 2016. Od té doby je její největší radostí a motivací k velkým věcem. Nejtěžší životní zkouškou si prošla v roce 2017, kdy jí byla diagnostikována rakovina lymfatického systému čtvrtého stupně. Ona se ale skrze propojení medicíny a kompletní změně svého života po třech letech a třech měsících uzdravila. Proč se Helena rozhodla o nemoci veřejně promluvit? Co řekla o své roli policistky? A před čím couvá?
Heleno, pokračování Kriminálky Anděl je od začátku září na obrazovkách. Těšila jste se?
„Ano, všichni jsme moc rádi, že pokračujeme dál. Měla jsem takovou trošičku soukromou obavu, že Specialisté budou sledovanější, tak doufám, že se nám novou sérií podaří držet krok. (směje se) Kriminálka Anděl byla první z velkých sérií detektivek, které televize Nova začala natáčet, už to bude nějakých, tuším, 10 let, pokračujeme sedmou řadou. Diváci vidí v roli našeho šéfa Jirku Dvořáka, který přišel jako posila týmu, a Martičku Dancingerovou, která náš tým také doplnila. Oba jsou moji přátelé, známe se i v osobním životě, s Jirkou z Brna, kde jsme dokonce hráli v Městském divadle, a s Martičkou máme podobně staré syny, takže témat, které spolu můžeme probírat, je víc než jenom ty pracovní.“ (usmívá se)
Bylo natáčení stejné, jako když jste točila předchozí řady?
„Když to řeknu velmi jednoduše, je to jako lyžovat. (směje se) Roli už jsem nějak postavila a znovu se do ní oblíknout, znovu vzít do ruky zbraň a znovu se vrhnout do všech akcí, je jistý adrenalin, který mě moc baví a užívám si ho. A čím jsem starší, tím víc si vážím, že mám takovou skvělou příležitost. Taky dokážu mnohem víc ocenit spolupráci s ostatními složkami, s celým štábem, ať už jde o skvostnou kameru nebo asistenta režie. Máme nejlepší režiséry, Peter Bebjak, Matúš Ryšan a Ondrej Hraška jsou všichni špička. Pro mě je natáčení na jednu stranu práce, na druhou až domovská spolupráce. Když přijdu do šichty, tak je to nejenom o natáčení, ale i povídání s lidmi a sdílení osobních témat.“
Překvapilo vás tehdy, když vám nabídli roli kriminalistky?
„No, já jsem původně byla poptána jako policejní psycholožka, která se vůbec neměla dostat do policejních situací. Měla zůstat v kanceláři a odtud pomáhat řešit případy z psychologického hlediska. Časem se ukázalo, že se divákům líbí, když se i já do policejní akce ponořím. (směje se) Najednou jsem musela vystupovat velmi sebejistě a suverénně, že pro mě žádná fyzická akce není problém, že umím zacházet se zbraní apod. Mám k dispozici samozřejmě skvělé kaskadéry a poradce, povětšinou muže. Jsem ráda, že se jim můžu svěřit a řeknou mi, jak co mám dělat. Občas mi zatrne a jsem dost v napětí, ale dokážu si tu chvíli pochválit a akci i užít.“
Připravovala jste se na roli ještě nějak speciálně?
„Na začátku jsem se potkala se ženou, která je skutečnou policistkou. Ale ve skutečném životě to nevypadá jako před kamerou. Byť třeba městská policie má ženy, při vyšetřování vražd jich zase tolik není. Ženy většinou právě sedí za počítačem a jsou v administrativě. Dneska je pro nás natáčení už čistě rutina, kdy máme scénář. Víme, že na začátku je nějaká vražda, kterou vyšetřujeme, a na konci dopadneme vraha. A výjimečné a zajímavé je, že Kriminálka Anděl zpracovává aktuální témata, která jsou ve společnosti žhavá. Proto se v nové sérii objeví téma adoptivních matek, řešíme případ vraždy, kde figurují homosexuální páry… Opravdu, co se děje teď a tady.“
Do natáčení jste naskočila po pauze. Jaké jste měla léto?
„Krásné. Podívala jsem se do zahraničí, i se svým synem. (usmívá se) A myslím, že si umím teď volno vychutnat. Ve svém věku už si umím vážit jak práce, tak volných chvil. Mám krásný život a jsem za to moc ráda.“
V seriálu máte dané oblečení. V jakém se cítíte dobře v soukromí?
„Pravda je, že diváci mě znají jako analytickou policistku, rychlou, akurátní, chladně myslící ženu Janu Chládkovou. V osobním životě mám ráda si sednout do své vnitřní ženy, kdy se hezky obléknu, vezmu si pohodlné šaty, pohodlné oblečení, doplňky. Nedávno jsem se s kamarádkou podělila o radost, že jsem objevila kouzlo bižuterie. Krvácí mi srdce, že Jablonec už nevyrábí korálky a šperky, myslím, že je to fantastická příležitost, jak žena může povýšit svůj outfit, a hlavně finančně dostupná kreativní zábava, radost. Nám ženám je vlastní, máme ji v DNA, takže může být i pozvánkou k tomu, zkoušet různé věci a poznávat, jak se jako žena můžeme projevit, co můžeme vyzařovat, jak působit na okolí.“
Před nějakou dobou jste si prošla vážným onemocněním, rakovinou lymfatického systému čtvrtého stupně, kterému jste se ale vzepřela a kompletně jste změnila svůj život. Uzdravila jste se a veřejně o svém příběhu promluvila. Obrací se na vás lidé s podobným problémem?
Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 41.
