Jiří Krampol (87) - Bez prášku na spaní neusne!
V poslední době mu dalo zdraví pořádně zabrat. Není to tak dávno, co Jiří Krampol, který 11. července oslaví 87. narozeniny, skončil na jednotce intenzivní péče. Byl zavodněný, oteklý a nemohl se hýbat. Lékaři mu museli z těla vypumpovat neuvěřitelných 18 litrů vody. Jenže příliš dlouho se doma neohřál a skončil v nemocnici na kyslíku. Má totiž špatné plíce a průdušky, což je podle něj rodové prokletí. Žije v domově s pečovatelskou službou v centru Prahy v jedné jediné místnosti. Na stará kolena zjistil, že mu to úplně stačí. Co ho však trápí, je to, že se nemůže pořádně vyspat. Snaží se zbavit prášků na spaní, jenže je to pro něj těžké. Bez nich totiž neusne.
Omezuje prášky
Jiří Krampol se dlouhodobě potýká s nespavostí. Vyzkoušel už nejrůznější metody, techniky a i léky. Jenže usnout bez problémů je pro něj nadlidský úkol. Bere proto prášky na spaní, kterých se však chce zbavit. Uvědomuje si totiž, že jeho zdraví tohle dopování se pilulkami úplně neprospívá. „Momentálně se cítím jakž takž dobře. Ale nespím dobře, a to už čtyřicet let. Beru prášek na spaní. Kamarádka mi však poradila, abych je zkusil omezit. Jenže to není tak snadné. Když si nedám prášek, tak neusnu. Tak si dávám už týden půlku. Sice je to těžké, ale usnu. Ale chtěl bych se toho zbavit úplně, protože to je to největší svinstvo jaké existuje,“ přiznal v podcastu Nadcast. Usnout jen tak bez pomoci čehokoliv je jeho největším přáním. Jenže i nespavost je jedním z problémů stáří a Jiří Krampol si to uvědomuje. Snaží se s bezmocí, která ho často ovládá, vyrovnat. Kdysi hodně sportoval, hrával tenis a jako doma byl i v posilovně. Nyní si však jakékoliv sporty musí odepřít. Zůstal však vášnivým divákem a svoje kamarády chodí na nejrůznější sportovní utkání podporovat. Ukázal se i na Memoriálu Strýčka Jedličky, který proběhl v květnu. Přestože nehrál a odpočíval na vozíku, byl rád, že je mezi přáteli. Jiří Krampol si váží každé chvilky, kdy nemusí být ve špitálu. „Ta nemocnice je hrozná věc, ale naučila mě jednu věc, a to, že pokud člověk není zdravý, tak všechno ostatní je naprosto zbytečný. Zdraví není všechno, ale pokud ho člověk nemá, tak nemá vůbec nic. Co mi bude platný, když tady budu ležet a v garáži budu mít zaparkovaný Rolls-Royce,“ tvrdí herec, který žije v domě s pečovatelskou službou, ale nestěžuje si. Právě naopak.
V jedné místnosti
Krampol se před časem přestěhoval do zařízení s nepřetržitou pečovatelskou službou, kde má všechno, co potřebuje. Donedávna bydlel v centru Prahy, jenže jeho důchod mu sotva stačil na to, aby zaplatil nájem a energie. Během loňského roku se kvůli opakovaným zdravotním problémům přestěhoval do zařízení, kde je o něj dobře postaráno. Kdysi žil v bytě ve vyhlášené pražské Pařížské ulici, ale nyní je spokojený tam, kde bydlí. Jeho pokoj má asi 27 metrů čtverečních, ale k životu mu prý bohatě stačí. „Abych řekl upřímně, já jsem spokojený a zjistil jsem na stará kolena, že mi to úplně stačí. Bydlel jsem v baráku, kde bylo třináct místností. Bylo to absolutně k ničemu. Jenom prostor, kde se nic nedělo, a jen se za to zbytečně platilo. Teď žiju v jedné místnosti,“ přiznal. V životě se Krampol stěhoval hodněkrát. „Bylo to asi osmkrát. Ale vždycky, když jsem se někam stěhoval, tak jsem pak říkal, že se odsud už nehnu. Pak jsem se tomu musel smát,“ prozradil. Nejšťastnější však byl přece jen tam, kde to bylo útulné. Jedno takové stěhování mu ale utkvělo nejvíce v paměti. „Přestěhoval jsem se na Letnou, kde jsme dostali jednu místnost, kde vůbec nic nebylo. Na zdi akorát visela fotografie mojí první ženy s dítětem. Tehdy jsem byl v Divadle Na zábradlí. Pamatuju si, že sluníčko zasvítilo na kliku starého gramofonu, na kterém jsme pouštěli staré desky, a kolega Josef Chvalina mi řekl: »Vzpomeň si, až budeš kdykoliv, kdekoliv, nic krásnějšího neuvidíš.« Teď, na stará kolena jsem si na to vzpomněl a uvědomil, že žiju v jedné místnosti v centru, s výhledem na Týn a děkuju Pánu Bohu. Je to nádherné…“ rozněžnil se Krampol. V pokoji má i obří televizi, ale moc se na ni nedívá. „Já mám televizi jako živou kulisu. Moc mě to nebere. Mně se líbí příroda. Jinak neumím zacházet ani s telefonem a jsem technické hovado. Ptal jsem se na to jednoho psychiatra a ten mi řekl, že to není tím, že bych byl tak blbý, ale prostě to je tak v mozku zařízené,“ dodal. Nejen na život ve skromnosti, ale i o samotě si zvyknul. V srpnu to bude pět let, co zemřela jeho žena Hanička (†59), která měla dlouhodobé zdravotní problémy. Původně si herec myslel, že to bude ona, kdo se o něho ve stáří postará. Jenže osud to zařídil jinak a on skončil sám. Partnerku si už nehledá. „Kdyby mi bylo čtyřicet, tak je to jiné. Ale já jsem dědek větrem se klátící a žádnou ženu nemám a ani nechci.“
Celý článek čtěte v tištěném APŽ číslo 28.
