Filip Tomsa (36) alias floutek Roman ze Slunečné: Jsem trochu asociál...
Ve společnosti ho uvidíte jen výjimečně. Filip Tomsa (36), kterého můžete momentálně pravidelně vídat v seriálu Slunečná v roli záporáka Romana Maxy, má totiž rád klid. S rodinou žije na venkově a je mu tam dobře. Svou manželku Evu (40) poznal před deseti lety při práci, v době, kdy žádný vztah ani nehledal. Mají spolu dcery Rozárku (7,5) a Malvínu (4). Kdy začal herec věřit na minulé životy a co prozradil o jedné ze svých největších vášní?
Na co jste se po skončení nouzového stavu v zemi nejvíc těšil?
„Žijeme na venkově, takže jsme nouzový stav a karanténu v zásadě moc nepociťovali, za což jsme byli samozřejmě rádi. Ale těšil jsem se, až se situace a okolnosti uklidní. Někteří lidé se hodně báli, čekal jsem, až pochopí, že není tak velký důvod ke strachu. Taky jsem se těšil na návrat k životu, jaký byl dříve. Aspoň doufám, že se k němu vrátíme...“
Vy jste strach neměl?
„Musím říct, že neměl. Já s tím, jak to vše bylo prezentováno, úplně nesouhlasím. Nejsem zastáncem katastrofických názorů, ani úplně nesouhlasím s opatřeními, jaká u nás byla. Ale respektoval jsem je, neboť mi nic jiného nezbývalo.“
Slunečná byla nicméně předtočena, takže diváci mohli seriál sledovat dál. Po dlouhé době jste se představil jako záporák…
„To je pravda, většinou dostávám kladné role nebo takové ty „ňoumy“, ale ve Slunečné mám opravdu po dlouhé době zase zápornou postavu. Jsem za to rád, protože je větší možnost si s rolí pohrát. Poměrně si ji užívám, i když je mi jasné, že můj obraz se v očích veřejnosti nepochybně zhorší, protože spousta diváků nás herce pořád vnímá skrze postavy. Ale na to jsem připravený.“ (směje se)
Máte, Filipe, nějaké hranice, kolik nabídek na hraní přijmout?
„Určitě, dělám to poměrně pravidelně. V tom mám priority naprosto jasně dané. Rodina je u mě absolutně na prvním místě. A práce je hodně daleko. Byť ji mám samozřejmě rád a vnímám ji také jako důležitou součást toho, abych svou rodinu dokázal uživit. Nemám touhu vydělat za každou cenu co nejvíc peněz na úkor svých nejbližších a myslím, že se mi to daří dobře vybalancovat.“
Se založením rodiny jste neotálel, toužil jste ji mít co nejdříve?
„Když jsem potkal svoji ženu a dali jsme se dohromady, přišlo to vlastně automaticky. Najednou jsme oba cítili, že nastal správný čas. Ale nikdy jsem to neplánoval, přišlo to až se současnou partnerkou.“ (směje se)
Manželku jste poznal během natáčení Ordinace v růžové zahradě, kdy ona pracovala jako mluvčí. Dokážete se zamilovat hned, nebo potřebujete čas, abyste ženu dobře poznal?
„Čas určitě potřebuji, ale i tak mě musí žena zaujmout na první pohled. Nějakým způsobem si všimnete, že je to typově vaše krevní skupina. My jsme s Evou o sobě věděli, ale já jsem měl tehdy ještě jinou partnerku, takže tím to končilo. Až když jsem byl sám, svedlo nás to dohromady. Žádná láska na první pohled, ale na první pohled jsem si ji všiml, to ano.“
Jste prý spíše introvert, jak jste to měl za svobodna s oslovováním žen?
„Exhibicionista rozhodně nejsem, co se týká oslovování žen, vždy jsem byl nesmělý. Když se mi dívka líbila, nebyl jsem schopen dát to najevo. S mojí ženou jsem měl o něco jednodušší pozici, protože to bylo právě v době, kdy jsem byl čerstvě sám a netoužil jsem hledat nový vztah. Naopak jsem říkal: a teď si budeš konečně po letech užívat a budeš si žít volný nezávazný život! To mi dávalo jistou vnitřní svobodu, že jsem si dělal, co jsem chtěl. Takže člověk míní, život mění… (směje se) I to byl možná jeden z důvodů, proč nám to se ženou tak hezky klaplo.“
Proč se rozhodli pro domácí vzdělávání starší dcery a mnoho dalšího se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 23.