Jana Paulová (65) o tom, jak zvládnout 40 let s jedním mužským...
Úsměv jí z tváře mizí jen málokdy… Možná je to tím, že je nejraději ve svém světě a nepouští si do něj všechny informace, které nás obklopují. Jana Paulová (64) zkrátka žije přítomností a stále vedle partnera, kterého si vybrala před 45 lety. Svou lásku si však musela ve vlastní rodině vybojovat! S nepřízní osudu se herečka, zpěvačka, hudebnice, spisovatelka i režisérka uměla vždy porvat. Nejen na dobrodružných cestách, ale také v běžném životě.
Respekt a stejný humor
Počátkem února oslavili Jana s Milanem 43. výročí svatby. Brali se po dvouleté známosti a proti vůli Janiných rodičů, herce a operetního zpěváka Františka Paula a maminky Evy Šenkové. Ti totiž její velké lásce bránili a do jinak poklidné rodinné atmosféry to vneslo na nějaký čas nesoulad.„My jsme se potkali, zamilovali jsme se do sebe a od té doby jsme spolu. Rodiče nám v tom hrozně bránili. Měla jsem to těžké s mojí maminkou. Ta totiž vůbec neodhadla, že jsem potkala úžasného chlapa. Nechtěla nám jít na svatbu, bylo to trochu podobné jako ve hře Lady Oscar, kterou nyní režíruji. On měl tenkrát dlouhé vlasy, byl to takový jazzman, a ona si představovala, že jí přivedu nějakého pana doktora. A ono ne,“ zavzpomínala Paulová. Počátky jejich soužití nebyly jednoduché. Zpočátku se učili, jak spolu žít, kdo za co odpovídá. Jana očekávala, že její muž ví, co chce, nebo co by měl udělat, ale teprve když se naučila říkat si o to, co potřebuje, začal prý jejich vztah doopravdy fungovat. „Když je cokoli potřeba, rád vše udělá, ale nechce se tím zabývat a nosit to v hlavě. A já to respektuju a on zase mě,“ svěřila se o Milanovi. Její muž má další dobrou vlastnost, dopřává Janě pro ni tolik potřebnou svobodu a hlavně není žárlivý! Na herecké partnery žárlit nemusí. „Jsou to spíš bráchové,“ tvrdí Jana o Pavlu Zedníčkovi, Václavu Vydrovi či Josefu Dvořákovi. „Jsem rád. Mám jistotu, že se jí nemůže nic stát,“ komentuje Svoboda. A jak Jana popisuje tajemství jejich dlouholetého soužití? „Tolerance a smysl pro humor. To je něco, bez čeho se ani jeden neobejdeme.“ Stále se prý překvapují a hlavně: „… my se fakt máme hodně rádi. Myslím, že si vzájemně jeden druhého vážíme a respektujeme (se).“ Vydržet čtyřicet let s jedním partnerem je přesto někdy náročné a pomáhá jim v tom i to, že se stále dokážou smát stejným věcem. Na cestách však Milan Janu pokaždé nedoprovází. Někdy spolu sice vyrazí, ala Jana o cestování a manželovi říká: „On mi v tom nebrání, bojí se o mě, musím dávat zprávy, ale sám, že by se pouštěl, že by to byl batohovej typ, tak to není.“
Stárnutí je příjemnější
Jana je rozená optimistka, i když občas přijdou v životě také těžší okamžiky. Kromě svého manžela si musela vůči rodičům vybojovat i herectví. „Když jsem přišla s nápadem, že bych chtěla dělat jejich profesi, hned neprošel. Táta byl malinko pod pantoflem a nechtěl moc odporovat mamince, která to negovala. Když viděl na DAMU, že se mi daří, tak měl radost. Měl šest dětí a já se jediná vydala jeho cestou,“ vzpomíná Paulová. Tatínek měl ale vyšší věk a úspěchů své dcery si příliš neužil, stihnul jen její absolventské představení. Zemřel v osmdesáti, když bylo Janě jednadvacet, za dva roky po něm přišla i o svého dvacetiletého bratra. Proto ona sama žije raději přítomností a stárnutí ani smrti se nebojí. Cítí se dnes lépe než kdykoli předtím. „Víte, jak bylo to mládí náročný?“ říká. Kromě dvou úmrtí v rodině brzy po škole bývala unavená, na čas dokonce sekla s herectvím. Pochopila, že život je barevnější. Chtěla zkrátka cestovat a mít čas na svou rodinu. „Čím jsem starší, tím víc sleduju věci z odstupu. Divadlo, setkávání s publikem a kolegy je úžasné, ale omezit svůj život jen na hraní by mi bylo líto,“ prohlásila herečka před časem a vyznala se:„Teď jsem mnohem šťastnější. Paradoxně je pro mě stárnutí příjemnější.“
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 7.