Ludvík Belcredi (72) pochází z italského šlechtického - Zmapoval historii středověkého hradu
Pochází ze sedmé generace původně italského šlechtického rodu, jenž se později usadil na Moravě a Vysočině. Ludvík Belcredi (72) je český archeolog, který žije na zámku v brněnské Líšni. S partou nadšenců se 20 let věnoval výzkumu hradu Skály u Nového Jimramova. Ten se časem proměnil ze sídla významného rodu na doupě lapků a penězokazců. Jde o jeden z nejlépe prozkoumaných hradů ve střední Evropě. Jak se k archeologii dostal?
Cesta k práci archeologa nebyla snadná. „Poprvé jsem řekl, že chci být archeologem, asi v deseti letech. U nás doma bylo hodně knížek s touto tematikou, převážně o antických nálezech, a mě to zajímalo a bavilo. Po maturitě jsem měl v kádrovém posudku nedoporučení k dalšímu studiu na vysoké škole, neboť nebyla zajištěna socialistická výchova v rodině. Říkali mi, že se musím sblížit s dělnickou třídou, tak jsem se sbližoval. Každý rok jsem se pak hlásil na filozofii a archeologii. V roce 1976 to vyšlo. Myslím, že se mě děkanovi zželelo, protože mi u ústní zkoušky poradil, abych se přihlásil na dálkové studium, které schvalovala jen místní složka KSČ. Po prvním ročníku si mě zavolal proděkan pro studijní záležitosti s tím, že mohu přestoupit na denní studium,“ vzpomíná na své začátky Ludvík Belcredi. Postupně pracoval na několika výzkumech. Například na zaniklé vsi Bystřec u Jedovnic, komendě Řádu německých rytířů ve Slavkově u Brna či areálu kláštera Porta coeli v Předklášteří. V roce 1994 se přesunul na zříceninu hradu Skály u Nového Jimramova. Nabízela se totiž možnost, že hrad zanikl násilně, což by na místě mohlo zanechat množství dokladů. To se nakonec také potvrdilo. „Hrad byl situován mezi třemi ortorulovými skalami a pouze jedna jeho strana byla zděná. Když jsem na Skály přijel poprvé, nemohl jsem ho vůbec najít. Mezi skálami byla vidět jen zasypaná branka. Postupem času jsme odkryli nejen samotný hrad, ale i předhradí a přístupové cesty, včetně obléhacích postů a kováren. Naštěstí tam nebylo tolik náletových dřevin, protože ty na skalách špatně drží. Ležely tam však až třímetrové vrstvy závalu. Hrad stál na našem pozemku, což jsem zjistil až po restituci,“ říká bývalý vedoucí Archeologického ústavu Moravského zemského muzea.
Žili tu lapkové
Hrad Skály postavil v 70. 14. století Archleb ze Stařechovic, příslušník jedné z větví pánů z Kunštátu. Vybudoval ho doslova za pět minut dvanáct, protože krátce nato vypukly na Moravě markraběcí války, během nichž pevnost skýtala obrovskou oporu. K dokonalosti hrad dovedl jeho syn Erhard ze Skal, který jej rozšířil o spodní část a zdokonalil také opevnění. Ve své závěti správou pověřil Erharda Pušku z Kunštátu, známého lapku, který disponoval velkou loupežnou družinou. Ta byla po jeho smrti v roce 1419 z části pochytána a popravena, někteří zbylí příslušníci se pak přidali k husitům. Hrad Skály byl v té době zřejmě opuštěn a zpustl. „Přítomnost loupežných družin na hradech pánů nebyla počátkem 15. století ničím výjimečným, protože mnozí si tím zkrátka přilepšovali. Disponovali jimi i takoví páni, jako byli Pernštejnové. Šlechtici drželi nad lapky ochrannou ruku a ti měli jistotu, že s lupem mohou zamířit na jejich teritoria, kde nebudou stíháni. Jejich hlavními oběťmi se stávali obchodníci, kteří značně bohatli. Lapkové většinou odváděli svým ochráncům polovina lupu. Svůj lup často nabízeli v hostincích, neboť ty tehdy sloužily i jako obchody, takže hostinští zboží rádi levně nakoupili a vzápětí se ziskem zase prodali, “ usmívá se pan Belcredi. Zpustošený hrad Skály byl pak v letech 1425 až 1427 opravován. Největšího stavebního rozmachu se dočkal po bitvě u Lipan, kdy sem dorazila početná skupina husitů pod vedením hejtmana Jana z Břežan. Údajně zde sídlilo až pět set táboritů, kteří vybudovali předsunutá opevnění s dělovými posty. Jan z Břežan, jenž s obrovskou družinou neustále podnikal daleké loupežné výpravy, nakonec uzavřel s Ptáčkem z Pirkštejna dohodu o vydání hradu za odstupné. Sám po převzetí její zálohy hrad opustil, ale většina členů posádky zůstala. A tak nakonec muselo zasáhnout zemské vojsko a kolem roku 1440 byl hrad po těžkých bojích dobyt. Následně byl vypálen. Během archeologického výzkumu se v zánikové vrstvě zříceniny našlo 120 dělových koulí, 1100 šipek do kuší, množství olověných koulí, části brnění a další doklady potvrzující, že zde proběhla obrovská řež, která skončila totální zkázou hradu.
Falešné peníze - Nejen o nich čtěte v tištěném APŽ číslo 36.
