Pět kamarádů spojilo svoje síly a otevřeli si minipivovar!
Zálibu v pivu měli už na škole a rozhodli se, že se vařením oblíbeného nápoje většiny Čechů budou i živit. Čtyři spolužáci Václav Šrajer, Aleš Boubelík, Josef Hladík a Vlastimil Nohejl vystudovali obor technologie potravin a ještě v průběhu studia měli ve škole malý pivovar, kde čtyři roky vařili pivo v rámci praxe. Aby toho nebylo málo, o víkendech ve své práci pokračovali i na chalupě, kde zkoušeli vařit zlatavý mok podle nejrůznějších receptur. Po maturitě se pak sice jejich cesty rozešly, ale všichni zůstali u pivovarnictví. Zlom přišel tehdy, když do party přibrali pátého kamaráda, Pavla Rouska, a společně si otevřeli minipivovar s názvem Habakuk. Svoji vášeň tak proměnili v úspěšné podnikání.
Mít vlastní pivovar a vyrábět si oblíbený alkoholický nápoj dle své chuti, je určitě snem každého milovníka piva. Podobně to měli i čtyři kamarádi Václav, Aleš, Pepa a Vlasta, kteří spolu chodili do jedné třídy na střední škole ve Veselí nad Lužnicí. A právě zde se jim zrodil v hlavě nápad na nějaký společný projekt. Pivo se učili vařit v rámci praxe, protože ve škole měli malý pivovar. Čtyři roky tedy usilovně pilovali jeho výrobu. První vlastní pokusy pak probíhaly o víkendech. „Tou dobou jsme se scházeli na chalupách a společně vařili pivo v hrncích. Třeba v těch, ve kterých naše maminky dělaly zavařeniny. A říkali jsme si, že bychom rádi v budoucnu tvořili něco jako pivovar společně,“ svěřil i za ostatní spolužáky Aleš. Po maturitě se každý vydal jinam, ale všichni zůstali u pivovarnictví. O pár let později se opět sešli a rozhodli se, že spojí svoje síly. „Zjistili jsme, že všichni bydlíme kousek od sebe v Českých Budějovicích, a napadlo nás, že bychom mohli společně něco vytvořit,“ vzpomíná Václav. Rozhodli se tedy, že začnou vyrábět jablečný cider. Hledali však na to ideální prostory. A právě tehdy jim osud do cesty přihrál pátého člena »gangu«. „Pátého člena Pavla jsme poznali až později, tou dobou jsme měli nápad s výrobnou cideru a hledali jsme ideální prostory. Pavel si zrovna dělal rekvalifikaci na sládka u jednoho z nás Vlasty Nohejla a měl k dispozici volné prostory,“ prozradil Aleš s tím, že cider vyráběli dřív než pivo. Dnes však v jejich sortimentu tvoří spíš doplňkový produkt. Jejich cílem bylo totiž vyrábět vlastní speciály. Pivo bylo pro ně vždycky prioritou.
Platili si všechno
Pavel jim tedy nabídl prostor v jihočeské Kaplici a stal se pátým společníkem pivovaru Habakuk, který založili. Je jasné, že nešlo o malou investici. Rozběhnout podnikání a nakoupit potřebné vybavení přece jen něco stojí. O dotace prý nežádali, ale věřili, že když má něco smysl, musí se to uživit samo. Pustili se do rekonstrukce prostor a nákupu zařízení na výrobu piva z vlastních úspor. „Co se financí týká, každý dal to, co měl. Někdo i to, co sám neměl. Výrazně jsme ušetřili tím, že jsme celý objekt rekonstruovali sami a technologie, kterou jsme pořídili, byla z druhé ruky. Pivovar jsme financovali z vlastních zdrojů případně s pomocí rodiny a bez dotací,“ prozradili majitelé pivovaru Habakuk. Zajímavé je, že pivovar funguje, ale všichni mají i nadále svá zaměstnání. Někteří pracují i přímo v oboru. Když je potřeba uvařit pivo, stočit či něco zařídit, prostřídají se. Zatím pivovar nikdo z nich nemá jako svůj hlavní džob. Zajímavý název Habakuk vymysleli také společně. „Při jedné akci u kamaráda na chalupě jsme se trochu opili a během večera jsme začali používat slovo habakuk, kdykoliv to jen bylo možné. Přišlo nám to jako super slovo, tak jsme si ho uložili do hlav, a když jsme řešili název pivovaru, bylo to víc než jasné,“ svěřili. Už u prvních várek piva, které uvařili, měli jasnou představu receptury, kterou postupně doladili. „U prvních várek jsme ladili optimální barvu a hořkost, ale nic, na čem bychom se neshodli nebo nad tím složitě spekulovali,“ vysvětluje Aleš. Hned od začátku měli totiž z čeho čerpat, jelikož vaření piva pilovali již od střední školy. „Aktuální receptury společně konzultujeme a tvoříme. Dnes má už každý z nás nějaké zkušenosti s výrobou piva a různých pivních stylů, a právě z těchto zkušeností můžeme čerpat. Během střední školy jsme u nějakých prvních domácích várek chodili pro inspiraci do knih, ke zkušenějším sládkům nebo na internet,“ prozradil Aleš.
Frčí desítka
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 32.
