Studentka Alžběta (21) z Kladenska - Nemoci čelí sdílením a humorem...
Alžběta je mladá dívka, která ještě na začátku loňského roku netušila, že se život obrátí naruby nejen jí, ale celé její rodině. Studovala informatiku, chystala se na zkoušky, trávila čas se svým přítelem a starala se o domácí mazlíčky. Při běžné preventivní prohlídce na gynekologii objevil lékař na ultrazvuku útvar, ze kterého se nakonec vyklubal nádor. Místo toho, aby si užívala studentského života, musela se postavit tváří v tvář diagnóze rakovina vaječníků. S podporou rodiny se však rozhodla, že se nemoci nepoddá. Mimo jiné začala svůj příběh a každodenní boj sdílet na instagramu a ulehčuje tak cestu ostatním.
Vše začalo nenápadně v lednu loňského roku. Při běžné preventivní prohlídce gynekolog objevil na ultrazvuku nález, který vypadal na cystu. „Už tenkrát jsem byla strašně vylekaná. Nic jsem o tom nevěděla a říkala si, co taková cysta může způsobit za potíže. Mamka mě ale uklidnila, že přinejhorším ji prostě vyndají operací,“ vzpomíná Alžběta na prvotní pocity. Věci ale nabraly rychlý spád na jaře, kdy kontrolní vyšetření ukázalo, že útvar mírně vyrostl. Lékař ji proto odeslal do nemocnice na specializované vyšetření. Tehdy si Betty ještě před další návštěvou ultrazvuku v lékařské zprávě všimla znepokojivého výrazu „tumor?“. Už to ji znepokojilo, ale následné vyšetření její nejhorší obavy potvrdilo. „Doktorka mi rovnou během ultrazvukového vyšetření řekla, že je to nádor. Začala jsem být ihned vyděšená, protože jsem odmala věděla, že chci děti. Když jsem vylezla z ordinace a držela v ruce tu zprávu, neskutečně jsem brečela. Tátovi, který na mě čekal, jsem to řekla nahlas s pláčem rovnou v čekárně, v breku to nešlo šeptat. Objal mě a všichni lidé v čekárně se na nás vyjeveně dívali,“ popisuje mladá studentka jeden z nejtěžších okamžiků svého života. Museli to dát vědět také mamince, která je učitelkou a v tom čase zrovna seděla ve škole u maturit. „Od manžela mi blikla zpráva, která zněla velmi stroze: Je to nádor. Myslela jsem, že se zhroutím. Byl to strach, beznaděj, hrůza. Vůbec jsem nevěděla, jak s tou informací naložím a jak budu dál fungovat v práci,“ přiznává Kateřina. Diagnóza u mladé dívky byla pro všechny šokem, i samotní lékaři byli překvapení, protože s onemocněním v takto mladém věku se mnozí z nich ještě nesetkali. Priority se okamžitě změnily, učení na zkoušky šlo stranou a jediné, na čem záleželo, bylo zdraví.
Náročná léčba
Vzhledem k vážnosti situace se tým lékařů postaral o to, aby Alžběta podstoupila operaci už do čtrnácti dnů. Během čekání na zákrok a sérii předoperačních vyšetření dostávala psychika celé rodiny pořádně zabrat. Alžběta se snažila obrovský stres vytěsnit všemi možnými způsoby. „Když jsme například čekali v nemocnici na založení karty, tak jsem jako vášnivá studentka informatiky místo strachu raději zkoumala vedení síťových kabelů v místní serverovně. Pomáhaly mi i drobné radosti od nejbližších. Třeba když mě přítel před vyšetřením překvapil vysněným plyšákem, který se pro mě okamžitě stal talismanem,“ usmívá se mladá dívka. Operační zákrok, který se protáhl na dlouhé hodiny, byl vyčerpávající a první dny na jednotce intenzivní péče kritické. Fyzická bolest z rozsáhlého zákroku a všudypřítomné hadičky způsobily, že mladá pacientka ztrácela vůli. „Úplně jsem to vzdala. Bylo mi zle, nemohla jsem se ani posadit a nechtělo se mi vůbec cvičit,“ přiznává otevřeně. V tento zlomový moment však stoprocentně zafungovala rodina. Rodiče se rozhodli, že dceru nenechají rezignovat a vytvořili s ošetřujícími sestřičkami sehraný tým. „Táta například seděl u mojí postele a nutil mě k pohybu. Když jsem nechtěla nic dělat, vzal mi nohu a říkal: Jeden prstíček zvedneme, druhou nožičku... a vidíš, jak jsi skvělá, to je super pokrok. Tak mi četl knížku z prostředí Paříže a vtipné bylo, když se tam najednou objevila dost detailní milostní scéna,“ vzpomíná Betty na chvíle, kdy ji humor přinášel úlevu. Tyhle malé krůčky přinesly postupně obrovské výsledky. Když se Alžbětě podařilo poprvé posadit a následně postavit, zažila neuvěřitelný příval energie. „Chtěla jsem dokázat ještě víc, abych mámě, až přijde, mohla říct: Mami, já už jsem se postavila,“ popisuje svou motivaci. Z oddělení JIP ji díky rychlému pokroku přesunuli na standardní pokoj už za dva a půl dne. Trpěla sice nevolnostmi a problémy se zažíváním, ale pomáhal jí maminčin zlepšovák. „Cucala jsem lízátka a taky zmražené nutridrinky, ze kterých mi mamka udělala nanuky. Ty pomohly oklamat nemocný žaludek,“ upřesňuje. Úspěšná operace, při které lékaři odstranili celý vaječník, dělohu, slezinu a odstranili i část žaludku a bránice, byla jen začátkem celé léčby. Následovala chemoterapie, kterou Betty z počátku snášela velmi špatně.
Tady a teď - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 20.
