Bratři Anton (35) a Niko (36) pokračují v tradici svého dědečka - Vyrábí šperky!
Za každým výrobkem se skrývá nějaký příběh. Přesně o této pravdě jsou přesvědčeni i dva dědicové rodinné firmy. Před padesáti lety v chorvatském Rovinji založil dědeček Nika (36) a Antona (35) Topalli zlatnictví, které pojmenoval po své milované manželce. Nazýval ji princeznou a pod tímhle názvem začal vyrábět šperky. Válka pak jeho dva syny přivedla do České republiky, kde otevřeli zlatnictví přímo na pražském Václavském náměstí. Nyní podnik vede již třetí generace, a i když se rozrostli, rodinnou tradici a především filozofii stále drží. Vyrábí šperky, ve kterých jsou ukryté emoce.
Jeden příběh, jedna rodina, která však za léta své existence prošla od ručně vyráběného filigránu až k modernímu designu. Psal se rok 1976, když se v přístavním městečku Rovinj v západním Chorvatsku rozhodl zlatník Topalli otevřít svůj první obchod. Pocházel ze starobylé rodiny mistrů šperkařského umění se specializací na filigrán, což je jedna z nejstarších a nejnáročnějších zlatnických technik. Ručně vyráběl umělecké šperky z jemného zlatého a stříbrného drátu, a když se rozhodl udělat zásadní životní rozhodnutí, konal s podtextem lásky. Otevřel totiž butik, který pojmenoval Princess. „Dědeček svůj obchod pojmenoval po své manželce, naší babičce, kterou s láskou nazýval »princezna«. Právě z této osobní symboliky se zrodila značka Princess a myšlenka, že šperk může vyjádřit to, co slovy nelze,“ vysvětluje Niko Topalli, vnuk slavného zlatníka, který dnes již jako třetí generace začku vede. Ještě před tím, než však k řemeslu Niko, stejně jako jeho mladší bratr Anton přičichli, rodina si prošla velkou změnou.
Útěk do Prahy
Počátkem 90. let se z Chorvatska totiž přesunuli do České republiky. Bylo to z důvodu válečných události v bývalé Jugoslávii. V roce 1991 se tedy rodina přesunula do Prahy. Navíc se u nás po roce 1989 otevřely hranice a naskytly se zde nové možnosti a příležitosti k podnikání. „Začátky devadesátých let byly turbulentní pro celou naši rodinu. Táta a strejda se rozhodli udělat docela vážný krok a to, že přesunuli firmu do Česka. Otevřeli první butik na Václavském náměstí číslo 28. Ten stejný obchod je tam dodnes. Je srdcem celé rodiny a připomínkou toho, čím si rodina prošla,“ líčí Niko. Výrobu šperků však museli přizpůsobit trhu u nás. „Náš dědeček strašně moc miloval babičku a také miloval šperky. Takže tyto dvě věci spojil dohromady. Všechny šperky vyráběl ručně. Dělal kousky, které byly typické pro středozemí. Šperky doplnil o kameny. Když pak ale rodina začala podnikat v Praze, designy se obměnily,“ prozrazuje Niko. Butik na Václavském náměstí tedy funguje dodnes a stále si zachovává svůj původní charakter. Před časem ale nastoupila třetí generace šperkařů. „Náš otec čekal, až dokončíme školu. Jednoho dne nám řekl, že by se chtěl na důchod vrátit zpátky domů do Chorvatska a starat se o svoje rodiče, tedy o našeho dědečka s babičkou. Princess svěřil do našich rukou,“ dodává Niko. Jenže nebylo to jen tak. Na všechno se museli připravit. „Táta se nás snažil do všeho zasvětit. Docela dost jsme o šperkařství věděli, ale co se týče byznysu, tak tam jsme tápali,“ říká se smíchem Niko, který má dnes firmu na bedrech společně se svým bratrem Antonem. „Cítíme velkou zodpovědnost pokračovat v tom, co vybudoval náš dědeček. Samozřejmě je na nás tlak, aby značka rostla a fungovala i v dnešní době, ale ještě silnější je pro nás touha zachovat jejího původního ducha. Od malička jsme vyrůstali ve světě, kde šperk není jen produkt, ale příběh. A právě ten příběh chceme dál předávat,“ říkají jedním dechem Niko a Anton Topalli.
Šperky mluví - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 19.
