Jiří (54) - Přejídání a alkohol ho málem zabily...
V mládí se u Jiřího (54) nejednalo o nic dramatického, pokud jde o kolísání váhy. Problém nastal až po čtyřicítce. V té době stavěl dům, pečoval spolu s manželkou o tři syny, a navíc podnikal. Na životosprávu nebo sportovní aktivity zkrátka nebyl čas a Jiří stále přibíral. Když se navíc dostavilo vyhoření, stal se mu berličkou alkohol, který jeho potíže s kily navíc ještě zhoršil. Přesto se nevzdal a dnes již se blíží k váze 115 kg a v hubnutí chce dál pokračovat.
Náročná léčba
Během pandemie se manželská krize, se kterou se potýkali již před tím, jen prohlubovala. Jiří stres dál zajídal, zapíjel alkoholem a jeho váha se pohybovala kolem 135 kg. Po rozvolnění a návratu k normálnímu životu se vzpamatoval i on sám. „Klíčový byl pro mě rozhovor s adiktologem PhDr. Martinem Hukem, tam jsem si připustil, že kromě obezity mám problém i s alkoholem a musím se léčit. V únoru 2022 jsem nastoupil na detoxikační léčbu v Praze U Apolináře, kde mi pobyt pomohla zařídit manželka, a v březnu pak na léčbu v sanatoriu v Bílé vodě, kde jsem strávil 5 měsíců. Můj stav už byl neudržitelný, myslím, že bych jinak umřel,“ vzpomíná. Díky léčbě Jiří mimo jiné zhubl třicet kilo. Po návratu si nastavil lepší režim v práci a docházel na doléčovací skupiny a individuální terapie, ale stále se potýkal s problémy s rodiči i nešťastným manželstvím. „Otec byl alkoholik a v té době se stal plně imobilním, byl v domácí péči, což bylo velice náročné. Navíc matce se začal rozjíždět alzheimer,“ upřesňuje. Za pouhý rok a půl přišel relaps. Jiří zase začal pít a zajídat stres sladkým, takže se v roce 2024 vyšplhala jeho váha až na 178 kilo. V dubnu toho roku ukončil své působení v kapele Klec a v červnu téhož roku nastoupil na detoxikační léčbu do Kosmonos, kde pobyl měsíc. „Nevěděl jsem, co dál. Bál jsem se, že sám detox nezvládnu, zároveň jsem nechtěl pobývat v léčebně. Jelikož moje obezita neumožňovala další léčbu v Kosmonosích, navrhovali mi léčbu střednědobou léčbu v Beřkovicích. Z této představy se mi dělalo zle. Začal jsem tedy hledat sám a vzal v podstatě poprvé život do svých rukou. Ze soukromých sanatorií jsem si vybral Branické sanatorium Moniky Plocové a byla to nejlepší volba mého života,“ vypráví Jiří, který v sanatoriu pobyl 40 dní. „Setkal jsem se tam s úplně stejnými lidmi, jako jsem byl já. Pracovně úspěšní, ale vyhořelí lidé trpící závislostmi a dalšími zdravotními problémy. Všichni jsme v sanatoriu skončili, protože jsme zanedbávali sami sebe na úkor povinností. Tehdy jsem si úplně přenastavil priority a pocítil naději, že se z toho dostanu,“ vysvětluje.
Úspěšný boj
Od ukončení léčby dochází Jiří do Branického sanatoria každý čtvrtek na doléčovací skupinu. „Nemůžu si to vynachválit, je to velmi důležité, hlavně pro udržení správného směru a stavu mysli. Docházím také na individuální terapie k psycholožce, díky ní jsem si toho v hlavě srovnal nejvíce,“ doplňuje. Začal také s ambulantní péčí na obezitologii, kde za rok a půl shodil padesát kilo. Díky moderní léčbě proti obezitě, optimálně nastavenému jídelníčku a psychologické pomoci Jiří postupně hubne na vytyčených 115 kilo. „Cíl jsem si stanovil sám, lékaře zajímají spíše výsledky testů krve, složení těla a BMI. Nyní se k němu přibližuji, tak jsem si ho posunul na 105 kg, ale věřím, že nakonec bych se mohl dostat i pod 100 kg. Není to však cíl, ale pouze milník na cestě, pak začíná další práce, jako dlouhodobě váhu udržet a stabilizovat se. To je na pár dalších let. Jako bonus mi za pár let třeba pojišťovna odsouhlasí operaci zmenšení kůže. Ale to už bude jen třešnička na dortu,“ usmívá se muž, který ušel velký kus cesty. I když jsou věci, které ztratil. Například jeho manželství dlouhodobou krizi nakonec neustálo. Nyní se Jiří rozvádí. „Nevyčítám to ani sobě ani manželce, náš vztah byl problematický již léta. Zhodnotit to půjde možná s odstupem. Na druhou stranu jsme spolu byli přes 30 let, hodně toho vybudovali, zažili, a hlavně vychovali až do dospělosti tři syny, kterým je nyní 32, 30 a 21 let,“ zamýšlí se. Další ztrátou je, že od doby, co nastoupil léčbu v Kosmonosích, se nemůže ani dotknout baskytary. Začal ale hrát na saxofon, což bere vlastně jako součást terapie. Závěrem říká: „Nebojte se životní změny. Stojí to za to. Vše začíná v hlavě a psychologická pomoc je zásadní. Začátek je těžký, přijít si na to, co je opravdu důležité, je náročné, udržet směr je těžké. Ale vše se vám po čase začne vracet i s úroky, nejdřív pomalu jako drobné úspěchy a radosti a pak občas jako lavina. Jak na zdraví, pohybu, tak na chuti a radosti ze života a třeba přijde i nová láska jako se stalo nyní mě.“
Celý příběh čtěte v tištěném APŽ číslo 13.
Pomoc s obezitou můžete najít i na webu www.netlostneme.cz.
