Jiří (54) ze středních Čech bojoval od puberty s výkyvy váhy...
V mládí se u Jiřího (54) nejednalo o nic dramatického, pokud jde o kolísání váhy. Problém nastal až po čtyřicítce. V té době stavěl dům, pečoval spolu s manželkou o tři syny, a navíc podnikal. Na životosprávu nebo sportovní aktivity zkrátka nebyl čas a Jiří stále přibíral. Když se navíc dostavilo vyhoření, stal se mu berličkou alkohol, který jeho potíže s kily navíc ještě zhoršil. Přesto se nevzdal a dnes již se blíží k váze 115 kg a v hubnutí chce dál pokračovat.
Jiřího život nebyl jednoduchý už v dětství. Měl s rodiči problematický vztah, protože otec byl závislý na alkoholu. On sám chtěl ale žít obyčejně a spokojeně. Poměrně brzy se oženil a krátce po sobě se jim s manželkou narodili dva synové a později přibyl i třetí chlapec. Od roku 2000 podnikal v oboru klimatizace, chlazení a tepelných čerpadel. V práci se mu dařilo, dostavovali dům a zároveň se věnoval svému velkému koníčku – hudbě. Od mládí hrál v kapelách. „Už na střední škole jsme založili se spolužáky kapelu V Poklidu zaměřenou na rock a reggae. Já hrál na baskytaru. Za zmínku stojí, že na saxofon hrála Markéta Stivínová,“ vzpomíná Jiří a dodává, že svého rockerského života se nevzdal ani při práci a rodině. Od roku 2000 až do dubna 2024 byl členem kapely Klec, se kterou vydali tři desky. Stres, nedostatek spánku a času na sebe se nejprve projevovaly přibíráním na váze a posléze se dostavilo i vyhoření. „Přibírání bylo vcelku nenápadné a plíživé. Přibíral jsem zhruba 5 kg ročně. První vykřičník se u mě dostavil, když mi před čtyřicítkou diagnostikovali spánkovou apnoe,“ doplňuje. V blízkém okolí navíc hodně vnímal přání, aby svou váhu začal nějak řešit, a to nejen ze zdravotních důvodů. Ve snaze zhubnout začal už tenkrát docházet na obezitologii, kde mu předepsali tablety na hubnutí. „Ty jsem poctivě užíval a musím říci, že fungovaly. Bohužel zhruba po třičtvrtě roce přestaly na obezitu účinkovat. Navíc byly v EU později zakázané, protože způsobovaly hyperaktivitu, vysoký tlak a deprese. To vše jsem měl. Asi to úzce souviselo s vyhořením, se kterým jsem se poprvé potýkal kolem roku 2009,“ zamýšlí se muž, kterého ty největší životní zkoušky teprve čekaly.
Měl deprese
Jiřímu stále více chyběla energie. Možná i proto, že žil svůj rockerský život, si ji začal dodávat alkoholem. „Nikdy jsem nevysedával v hospodě. Alkohol vždy nějak patřil ke hraní na svatbách a akcích. A v době, kdy jsem spal tak 3 až 4 hodiny denně, v noci doháněl pracovní resty, jsem začal alkohol používat jako doping. Vůbec jsem si tehdy nepřipouštěl, že by to mohl být problém,“ přiznává. Kromě začínajícího alkoholismu stále čas od času bojoval s depresemi a docházel k psychologovi. „Právě na doporučení psychologa jsem v roce 2013 poprvé absolvoval protialkoholní léčbu v denním stacionáři. Bral jsem to spíš jako zážitek, odpočinek, terapii pro moje úzkosti a narovnání vztahů, stále jsem si nemyslel, že bych mohl být alkoholik,“ říká Jiří a doplňuje, že poté vydržel abstinovat 8 měsíců. Problém si mladý muž začal připouštět v období těsně před covidem, kdy se obezita a další zdravotní problémy kupily, opakovaly se stavy vyhoření, deprese i opakované braní a vysazování antidepresiv. Příchod pandemie byl pak pro něj do určité míry omluvou, proč situaci neřešit. Navíc hned na jejím počátku zemřel Jiřího tchán. „Byl hned mezi prvními třiceti oběťmi v ČR. Měl jsem obrovskou úzkost z pandemie, netušil jsem, co se sebou, ani jak podpořit manželku... To uzavření doma navíc povolilo hranice, člověk se napil už dříve než večer, zároveň jsem si už uvědomoval ten průšvih, ale lock down byl omluva, proč s tím nic nedělat a pokračovat,“ shrnuje.
Náročná léčba - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 13.
