Mentorka Lenka Helena Koenigsmark (50) učí ženy, jak získat kontrolu nad životem...
Odmala má v sobě dravost a zdravou drzost a i díky tomu vystoupala ve své kariéře hodně vysoko. Pracovala pro světové značky, jako je Mattel nebo Lego. Časopisem Forbes byla Lenka Helena Koenigsmark (50) opakovaně označována za jednu z nejvlivnějších českých topmanažerek. A svoji sílu dokazuje i v soukromí. Je maminkou dvou synů, z nichž starší Benjamin (14) je velmi nadaný a mladší Maxmilian (10) se narodil s těžkým postižením. I přesto každý den statečně a s vírou v lepší časy překonává nelehké situace, a pomáhá přitom i ostatním ženám, jak obstát na vysokých pozicích a jak se lépe poprat se životem, když vás srazí na kolena.
Kdyby jí v době, když byla ještě dítě, řekli, že z ní jednou bude silná, schopná a úspěšná žena, možná by už tehdy odpověděla s určitou dávkou jistoty: Já vím. Vždycky totiž věděla, co chce, a šla si pevně zatím. Jako nejstarší ze čtyř sourozenců od osmi let pomáhala se třemi mladšími bratry. Brala to jako samozřejmost. Byla tak vedená. I když by kolikrát chtěla radši trávit čas se svými vrstevníky a probírat běžné věci, které kluci a holky v jejich věku obvykle řeší, než aby drandila s kočárkem po parku. „Třetí a čtvrtý brácha jsou dvojčata, takže dědeček tehdy svařil dva sporťáky a s tím velkým kočárem jsem trajdala po ulici k velkému pobavení všech, protože tehdy to bylo něco nevídaného,“ vzpomínala na své dětství v roli nejstaršího sourozence Lenka. „Vždycky, když jsem si stěžovala, moje máma říkala: Čtyři roky jsi byla ty tím stoprocentně nejopečovávanějším dítětem v téhle rodině. Takže vlastně dnes nedokážu přesně říct, co si o tom myslím, ale můj oblíbený citát z knížky Gentleman v Moskvě je: »Pokud se nevyrovnáte s okolnostmi, okolnosti se vyrovnají s vámi.« Dnes vím, že všechno je naše volba, jak se ke konkrétní situaci postavíme. A já chci být radši veselá a pozitivní. Smířím se s tím, že některé věci nemám, nemůžu mít nebo mi nebyly dány, než abych se litovala. Pak je totiž těžké dostat se zpátky nahoru a říct si, vlastně je to dobrý. Soustředit se na to, že pořád máme ještě spoustu věcí a že se máme dobře,“ říká maminka dvou synů, z nichž staršímu bylo dáno vínku velké nadání, zatímco druhý se narodil s těžkým postižením.
Vzdělání je základ
Odmala jí bylo vštěpováno, že vzdělání je důležité, že je to to jediné, co vám nikdy nikdo nevezme. „Nikdy jsem nepochybovala. Moje cesta vedla na gymnázium a potom na vysokou na zahraniční obchod. Měla jsem jasno a utkvělou představu, že když tohle vystuduju, že se dostanu do zahraničí. Jenže přišla revoluce, a já jsem tehdy začala jezdit do Izraele za přítelem, který tam pobýval,“ vypráví Lenka. Měla velké plány. Učila se hebrejsky a snila o tom, že se jednou stane velvyslankyní v Izraeli. „Život tam mě hodně formoval a naučil mnoha věcem. V Čechách jsem mezitím dostudovala a zvažovala, kam půjdu pracovat. Napadlo mě, že jsme ve škole měli zajímavý předmět auditing a že bych mohla dělat auditorku. Zpětně vím, že to nebyl nejlepší nápad, protože jestli mi něco nešlo, tak účetnictví. A auditing je vlastně o kontrole účetnictví,“ směje se dnes svému prvnímu profesnímu působení. Hledala jinou práci. Na radu kamarádky se z rodné Moravy přestěhovala do Prahy, kde byly už tenkrát větší možnosti.
Přišly výčitky
V hledáčku měla marketing a hned známou vlasovou kosmetiku Wella. „Dostavila se opět moje drzost z mládí a domluvila jsem si schůzku s generálním ředitelem s tím, že chci u nich pracovat. Zprvu na mě nevěřícně koukal, za dva měsíce mi zavolal a nabídl mi práci. Byla to jedna z nejtěžších zkušeností v mém životě. Pan ředitel byl nejspíš ohromen mojí drzostí a nepodíval se, že jsem úplný junior, tedy bez profesních zkušeností,“ popisuje. I když se hodně snažila, aby dokázala naplnit jeho očekávání, po nějaké době se rozhodla z firmy odejít. „Každou neděli jsem se klepala, co bude ráno. Bylo mi zle. Neuměla jsem se bránit, když na mě řval. A tak jsem skončila. I když si myslím, že by mě stejně maximálně za pár měsíců vyhodil. Něco jsem si z toho ale přece jen odnesla. A to, že někdy nechat věci plavat, není zbabělost, ale právě ta statečnost, pokud třeba na něco nemám nebo to není moje cesta,“ je přesvědčená Lenka. Její kroky zamířily do firmy Lego, kde prožila úžasných deset let a odkud se jí poté jen těžko odcházelo. „Lego jsem milovala, byla to skvělá zkušenost, ale přišel čas zkusit to jinde.“ Během první mateřské dostala nabídku od amerického výrobce hraček Mattel, aby dělala marketing. „Vzala jsem to, ale na začátku jsem těžce nesla, že vůbec nestíhám. Hlavně jsem měla výčitky, že nejsem se svým dítětem, které je ve školce. Zároveň jsem cítila, že potřebuju i pracovat, že nemůžu být jen doma. Až kamarádka mi vysvětlila, že během jednoho dne nemůžu být skvělá matka, manažerka, manželka a skvělá i vůči sobě. V rámci dne tohle prostě neexistuje, v rámci týdne už ale ano. V pondělí a ve středu budu dřít v práci, v úterý a ve čtvrtek skončím dřív a budu s dětmi i manželem. O víkendu se můžu věnovat i sama sobě,“ vypočítává s tím, že na dalších deset let se stal její další profesní stanicí Mattel.
Buduje odolnost - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 10.
