Kamila Lhotáková (48) z Prahy - Vyhoření ji vrátilo k přírodě...
Téměř dvacet let strávila v mezinárodní poradenské firmě, kde se pohybovala ve světě výkonu, plnění rozpočtů a zavádění novinek v zahraničních pobočkách. Když se začaly ozývat první známky vyhoření, přišla zásadní změna, která jí pomohla najít sílu. Dnes stojí Kamila Lhotáková (48) za marketingem značky Beavia, která se věnuje kvašeným potravinám, a věří, že návrat k přirozenosti se netýká jen jídla, ale celého životního nastavení.
Kamila pochází z Moravské Třebové, kterou dodnes vnímá jako krásné město pro život, zvlášť pro děti. „Do školky jsem to měla 50 metrů, do školy 100 metrů a na gympl asi půl kilometru. Bylo to super také v tom, že jsme měli velkou komunitu. Všichni jsme se znali a byli jsme parta,“ vzpomíná. Její táta působil za socialismu jako kulturní referent města a organizoval různé akce, což určovalo rytmus rodinného života. „V létě se jezdilo na vodu, v zimě na lyže a i mimo to se podnikala spousta dalšího. Navíc jsem chodila do Skauta a každé léto jsem trávila tři týdny uprostřed lesa na skautském táboře. Už jako malá jsem milovala přírodu i pohyb, což jsem si přenesla i do dospělosti. Je to pro mě zároveň taková duševní očista, navíc přirozená, do které se nemusím nutit.“ Po gymnáziu se rozhodla ve studiích pokračovat a zamířila na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde si vybrala obor podnikovou ekonomii a management. „Jednak jsem už chtěla do »velkého světa«, navíc jsem stále nevěděla, čemu bych se chtěla jednou profesně věnovat. Ale už tehdy mě bavil byznys a tento obor mi připadal jako dobrý základ, na kterém se dalo snadno stavět,“ vysvětluje. Kamila si užívala života ve velkoměstě a všech možností, které jí Praha nabízela, jen u studií ovšem nezůstala. Už během třetího ročníku na vysoké škole se rozhodla jít do praxe a začala si přivydělávat na personálním oddělení tehdejší technologické firmy Lucent Technologies. Právě tam také začala psát svou diplomovou práci o mzdových průzkumech, jenže žádné informace, ke kterým měla jako zaměstnanec ve firmě přístup a které by se jí do diplomové práce hodily, nesměla použít. Zvolila proto jinou variantu „Oslovila jsem přímo firmu Hay Group, která průzkumy vydávala, a oni mi rovnou nabídli práci. Zadali mi, ať připravím nový průzkum absolventů s tím, že můžu data použít do diplomky. Díky tomu jsem si tak vlastně otevřela dveře do této celosvětové poradenské firmy.“
Pracovní úspěchy
Ve firmě Hay Group nakonec strávila téměř dvacet let a postupně se vypracovala na vysoce uznávanou odbornici pracující přímo pro mezinárodní board firmy. „Naše pobočka měla kolem dvaceti lidí, takže jsme fungovali jako jedna velká rodina. Všechno, co jsem se na vysoké škole teoreticky naučila, jsem tam mohla uplatnit. Prošla jsem si pozicemi od account manažerky přes business development, poradenství až po prezentace pro stovky lidí,“ uvádí Kamila. Velký zlom nastal, když její nadřízená odcházela na jinou pozici do zahraničí a hledala někoho, kdo by převzal vedení mzdových průzkumů v Česku. Kamila se, byť jako nejmladší z kolegů, nominovala a vyšlo to. Bylo jí necelých pětadvacet let a najednou nesla odpovědnost za celý tým a také za milionové rozpočty. „Byla jsem tehdy hodně ve výkonu. Neměla jsem žádné závazky, takže jsem práci věnovala prakticky všechno. Hodně jsem cestovala po světě a byla jsem neustále v pohybu,“ popisuje období, které jí dalo obrovskou profesní školu, ale zároveň nastavilo velmi vysoké tempo. Ve svém pracovním nasazení ovšem příliš nepolevila ani s příchodem rodiny. První dítě se jí narodilo v osmadvaceti letech a druhé o tři roky později, a přestože jí tehdy firma vyšla vstříc s možností pracovat na poloviční úvazek a převážně online, z náročného kolotoče projektů nevystoupila. „Dalších deset let jsem vedla mezinárodní projekty. Můj tým byl ve Filadelfii, Kuala Lumpur, Dubaji i Buenos Aires. Bylo to neuvěřitelně pestré, pořád jsem v hierarchii postupovala a střídala pozice. Moje práce navíc vyžadovala neustálou pohotovost napříč časovými pásmy. Když jsem vstala, byla vzhůru Asie, pak jsem pracovala s Evropou a navečer s Amerikou.“ I přes vysoké nasazení Kamilu práce v mezinárodním prostředí naplňovala. Situace se však začala dramaticky měnit ve chvíli, kdy firmu Hay Group koupila americká korporace Korn Ferry. „Výrazně se proměnilo vedení i firemní kultura. Najednou to bylo mnohem více korporátní, méně osobní,“ popisuje zlom. K postupnému vyčerpání z deseti let strávených v čistě online prostředí mezinárodních týmů se tak přidal i nekompromisní americký způsob fungování, který tlak na výkon ještě stupňoval. „Začala jsem pociťovat první jasné znaky vyhoření. Pamatuju si moment, kdy jsem po jednom videohovoru bouchala hlavou do stolu. Nebylo to gesto vzteku, spíš absolutního vyčerpání. Došlo mi, že takhle už to dál nejde. Domluvila jsem si v práci půlroční volno, abych se dala dohromady, a zjistila, co vlastně chci dělat dál. Stačilo, abych se první tři, čtyři měsíce jen podívala na počítač a stáhl se mi žaludek, začaly mě bolet záda.“ Až takových rozměrů vyhoření dosáhlo.
Nový směr - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 7.
