Soňa (72) ze Strakonic prodělala před pěti lety rakovinu slinivky!
Když se řekne rakovina slinivky, spousta lidí si řekne, že to je »konečná«. Pravdou je, že jde o velmi vážné onemocnění, které dlouho může probíhat bez příznaků, je velmi agresivní a rychle metastazuje. Proto je ve většině případů nádor odhalen, až když je poměrně rozsáhlý. Soňa Kolářová (72) měla to štěstí, že vždy žila vcelku zdravě a potíže se zažíváním ji nikdy netrápily. Když se dostavily a nějaký čas neustupovaly, navštívila lékaře, který na slinivce objevil ložisko, které postupně rostlo. Diagnóza byla jasná – karcinom slinivky! Paní Soňa se však rozhodla bojovat...
Soňa nikdy v životě nekouřila, nepije alkohol, nemá nadváhu, má dostatek pohybu. Celkově tedy žije zdravě. Když vypráví o posledních pěti letech, mluví se zkušeností člověka, který v těžkém období našel podporu v rodině a také důvěru v sílu pozitivní myšlenky. „Dnes je mi 72 let, žiji s manželem Milošem a bišonkem Emičkou. Mám dvě dospělé dcery, obě vdané, a dvě vnoučata,“ vyjmenovává žena zvyklá mít spoustu nejen pracovních aktivit. Během svého života pracovala jako hospodářka dětského domova, sekretářka i účetní a posledních 10 let před odchodem do důchodu pracovala jako sanitářka v laboratoři ve strakonické nemocnici. Celých 12 let také pečovala o maminku po mrtvici. Když odešla do důchodu, naplno se začala věnovat zahradě, cestování, univerzitě třetího věku a studiu italštiny, která jí vždy byla velmi blízká. „Když se nad tím zpětně zamýšlím, spouštěčem onemocnění u mě mohl být právě stres,“ podotýká paní Soňa. „Přesto jsem nikdy neměla žádné potíže se zažíváním. Až během jedné dovolené v Praze mi začalo být zvláštně. Nafouklé břicho, přitom ale pocit hladu, a zase tlak po jídle. Pocit, že se něco změnilo,“ vzpomíná, jak tělo začalo hlásit, že něco není v pořádku. První diagnóza zněla zánět slinivky. Po léčbě potíže sice na čas ustoupily, ale za nějakou dobu se opět vrátily. Při dalších kontrolách lékaři objevili na slinivce ložisko, které se postupně zvětšovalo. Druhý odběr vzorku už přinesl jasnou zprávu, zhoubný nádor.
Náročná léčba
„Byl to docela šok, naštěstí jsem neměla moc času na přemýšlení o tom, co se bude dít. Pan doktor hned po sdělení diagnózy dodal, že mne urychleně předá do Prahy na specializované pracoviště, kde se o mne bude starat pan profesor Martin Oliverius, a že operovat se bude co nejdříve. To mi dalo velkou naději. Věděla jsem, že čím méně se bude čekat, tím větší mám šanci. Na operaci jsem se upřímně těšila. Říkala jsem si: ať už je to za mnou. Věřila jsem, že až to ložisko odoperují, zase se vrátím do normálního života,“ popisuje Soňa začátky na cestě k uzdravení. Ještě před samotnou operací dojížděla do nemocnice na sérii předoperačních vyšetření. Lékaři chtěli vědět, jaký je její zdravotní stav, fyzická kondice, ale i jak je na tom psychicky. „Doporučili mi, abych se co nejvíce udržovala v kondici, protože tělo operaci pak lépe zvládne. Začala jsem chodit na dlouhé procházky s pejskem, cvičila a doma jsem jezdila na rotopedu. Každý den jsem si říkala, že to dělám pro sebe, abych byla připravená a silná,“ shrnuje statečná žena. V prosinci 2020 podstoupila Soňa rozsáhlou operaci, při které lékaři odstranili část slinivky, žlučník, dvanácterník i část tenkého střeva. „Operace dopadla dobře. Pan profesor mi nepochybně zachránil život,“ říká s velkou vděčností. Následné týdny po operaci byly opravdu náročné, pobyt na JIP, velká jizva. Soňa se učila znovu jíst a zároveň řešila komplikace s trávením. Pomohly jí enzymy nahrazující funkci slinivky, ale největší pomocí byla podle ní rodina, a to jak při pobytu v nemocnici, tak po propuštění do domácího ošetřování.
Podpora blízkých - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 4.
